Luciáškovy stránky

Přidávám další ze své sbírky různého humoru, který se mi nahromadil během let v mém počítači. Snad se i toto bude líbit.. Opět se nejedná o mou tvorbu, jde tedy o dílo převzaté, bohužel však již neznám zdroj, nemohu jej tedy uvést. Ať se však i tak dobře bavíte.

Parafráze
Šla Nanynka do zelí

Šla Nanynka do zelí, do zelí, do zelí,
natrhala lupení, lupeníčka.
Přišel za ní Pepíček,
pošlapal jí košíček.
Ty, ty, ty, ty, ty, ty,
ty to budeš platiti.

Jak by to napsali:

Šla Nanynka do zelí a la
Karel Jaromír Erben

Ráno, raníčko panna vstala
a košíček si přichystala.
„Půjdu matičko pro zelí,
k vepřové, co je v neděli.“

„Ach, nechoď, nechoď na lupení,
Pepíkovi co věřit není,
chytne tě, mladý ničema
a pověst tvá bude zničena.“

Nemá Nanynka, nemá stání,
pro zelí ji cos pohání,
kuchařská vášeň ji nutí
dodat jím vepřové chuti.

První lupínek ulomila,
věštba matky se vyplnila.
Josefa statná postava
koš v troskách ležet nechává.

Než záře nebe pozlatila,
svou vášeň draze zaplatila.
A za rok v košíčku – jaký žal,
Pepíček malý zaplakal.

Šla Nanynka do zelí a la
Jaroslav Vrchlický

Byl jednou jeden Pepíček,
muž statný, vzrostlý, smělý
a na poli si nasázel
brambory, řepu, zelí.

Nanynka hezká dívka je,
veselá po den celý,
ta na lupení vyšla si
do Pepíčkova zelí.

Se zpěvem na rtech přechází
na poli dívka mladá
a natrhané lupení
si do košíčku skládá.

Netuší však, že Pepíček
tam z vršku pokukuje
a černá jeho duše již
í mrzkou zradu kuje.

A číhá tam jak lítý drak
skryt v hustém křoví v lese
a zlost mu nitrem plápolá
a brada se mu třese.

Vzal do ruky svůj hromný kyj
a hnal se dolů srázem
a mocným kyje rozmachem
jí košík rozbil rázem.

Šla Nanynka do zelí a la
Jaroslav Seifert

Mé sny a dětství bez léčky,
kam jste se náhle poděly?
Modraly se poměnečky
a Nanynka šla do zelí.

Trhala lupen po lupení,
zpívala, světlem oděná,
až přišel Pepík – sbohem snění
proč si ho brala, kačena?

No – dopadlo to tak, jak chtěli.
Mé srdce, jen se těžce slož.
On dostal Nánu, Nána zelí –
a na mne zůstal jenom koš.

Šla Nanynka do zelí a la
Petr Bezruč

Sto roků na pole chodila,
sto roků trhala zelí,
až přišel z Frýdku Pepíček
a složit se v zelí jí velí.

Sto roků s košem chodila,
sto roků byl košík celý,
dneska je košík pošlapán,
kdo ti ho Nanynko zcelí?

Siroty pláčí, mají hlad,
tak jako dříve ho měly.
Přijde den, z šachet jde plamen a dým,
přijde den – bude i zelí.

Šla Nanynka do zelí a la
Marie Pujmanová

Šťastné dítě v chatrných šatičkách
na boso chodila Nanynka, dívka rozmilá.
Po poli běhala celý den.
Doma byl hlad.

Pepík, syn kulaka
na poli přepad ji.
Košík i poctivost,
všechno tak ztratila
pro hlávku zelí.

Únor vše změnil.

Na velkých lánech společně roste
pro všechny zelí.
Kulaci zmizeli, není jich více,
s úsměvem šťastným s traktorem jezdí
a s malým Pepíčkem – Nanynka – družstevnice.

Šla Nanynka do zelí a la
Antonín Sova

Kdo vám pošlapal košík, kdo?
kdo v posledním stisku léta
v stříbrném soumraku
za lehké závoje mlh skryl slzy loučení
a nechal se hladit laskavými prsty břízek?

Jen José stojící za sosnou
tak zářící v západu slunce
– spojení rukou a srdcí…

Kdo vás nechal, nevděční,
skrýti si tvář v chladivém zelí?
Proč nutíte polibky vlahé rty
šeptati zmlkle v přemýšlení?

Kdo vám pošlapal košíček?

Šla Nanynka do zelí a la
Vladimír Majakovský

Ratata bum hromy třeskly,
Nanda se pro večeři krade.
Loupežník v zelí drzý, smělý,
na ni tam číhá.

Tma je všude.
Rozlámal košík.
Rozkop jak smetí.
Přes pole zleva, levá, levá
Krasnoarmějci letí.

Přilehnou k líčku na políčku,
zadrhnou kulaku kol hrdla smyčku.
Za všechny, za Rus, za Revoluci.
Za krásu dychtivou bubnujte kluci.
Kdo je tu pánem, kdo tady velí?
komisař rudý rozkročen v zelí.

Šla Nanynka do zelí a la
K.J. Erben

Finančnice

U záložny lidé stáli
z plna hrdla křičeli.
Kde jsou naše prachy, králi,
kam úspory zmizely?

Královy jim ruce kynou,
mlčte, dám vám svobodu.
Lid však kleje, piješ víno,
nás posíláš pro vodu!!!

Tady každá rada těžká
ve čtvrtek i v pondělí.
Zeptejte se Klause a Ježka,
kam se prachy poděly.

Král jim hází hračky z věže,
Klause, Ježka i Kohouta.
Všechno marné, Klaus i Ježek,
bum bac letí do kouta.

Bude-li vám, lidi, zima,
bude-li se krátit dech,
chcete-li se míti prima,
čtěte si v mých dramatech.

Zase křičí, rudnou v líci,
čti ty svoje kydy sám.
Já na vás, vy nezbednici,
Koženého zavolám?

Pojď si pro ně, zbohatlíku,
pojď, vem si ty zlostníky.
A hle, kdosi bere kliku,
lodě, banky, podniky.

Jako stín se ruka plíží
na co sáhne – otočí.
Z obýváku, ložnic, spíží,
vybírá si obročí.

Již vztahuje černé ruce
po chlebu i po soli.
Sametová revoluce
dneska právě vrcholí.

Slyšte, první, druhá, třetí,
poledne, zvon udeří.
Klika cvakla, dveře letí
EU vchází do dveří.

Ve mdlobách tu národ leží,
na čele se perlí pot.
Pokladna je prázdná, temná,
zbudou prachy na důchod?

Šla Nanynka do zelí a la
Otokar Březina

V šílených vírech nekonečných závratí,
zahořklým popelem věčných soumraků,
tisíce mlčenlivých duší jako opilci prokletí,
vešla jsi ty – dokonalá v zelí zázraků.

A hudba pramenů na napjatých nervech
hrajících krvavé sonety
v pošlapaném koši extase,
v ethéru bezedných propastí
a v bledých par přízraků.

Před velkými dveřmi Poznání
stáli tu mlčky, On, Ty a zelí.

Šla Nanynka do zelí a la
Vítězslav Nezval

Poema

Bylo to jednou z jitra v neděli,
Nanynka, které přezdívali Nelly,
šla trhat zelí, zelí, zelí.

Bylo to zelí – nebo bolehlav.
Dopitá láhev. Deset černých káv.
Rodí se báseň. Haf, haf, haf.

Zavřená kniha. Otevřený hrob.
Doluji verš jako zlatokop.
A košíček je trop, trop, trop.

Šla Nanynka do zelí a la
Francois Villon

Balada o couravé Nandě

Lisetko, Žando, Marvelli,
Fanetko, Káčo uličnice,
páteři, žáčci nesmělí,
namalované krasavice,
stírejte slzy, palte svíce.
Zní poslední má serenáda.
Couravé nandy není více –
vzpomeňte na ni, na neřáda.

Ty její horké pocely,
ten žár, když vklouzla do světnice,
a vyváděla v posteli,
žes zapomněl i na štěnice.
To byla k sakru milostnice.
A měla vám mě holka ráda.
Byla jak burtskej ořech v mlíce –
vzpomeňte na ni, na neřáda.

Zrovna minulou neděli vyšla,
jak byly tyhle hice,
pytlačit někam do zelí.
Přišel tam Pepík, zblejsk ji v trice
a dal jí košem do palice.
Chudinka, byla ještě mladá,
zhasla hned jako malá mšice –
vzpomeňte na ni, na neřáda.

Poslání:
Nožičky měla gazelí,
široké boky, úzká záda
a teď je, chudák, s anděly –
vzpomeňte na ni, na neřáda.

V kategorii: Pro pobavení, Z jiných zdrojů