Luciáškovy stránky

Tak a tady přikládám druhou část pohádky.

Michal nastoupil do svého auta a jel na zámek, kde už na něj čekala Zuzka a oznámila mu, že už stěhováci přestěhovali veškerý jeho majetek do zámku. Michal se šel tedy podívat na to, jak to na zámku vypadá a vše se mu zdálo v pořádku. Zuzka mu ještě řekla, že může využívat bývalou Ondrovu pracovnu.
To se Michalovi zamlouvalo, už jenom proto, že ve svém bývalém domě pořádnou pracovnu neměl. Šel tedy prvně přepsat cedulku na dveřích tak, aby si nikdo nemyslel, že jde o Ondrovu pracovnu. Když to provedl, tak si zavolal služku a nechal si přinést kávu. Sedl si k psacímu stolu a dal se do své rozdělané práce, kterou nestihl dříve dodělat. Když zrovna byl plně zaměstnán prací, vstoupila do pracovny Zuzka a zeptala se Michala: „Co tady děláš?“ „Musím tady ještě něco dokončit.“ „A je to nutné?“ „Ano, je to velmi nutné“, odpověděl Michal a pustil se znovu do práce. Zuzka odešla z pracovny a šla si zahrát nějakou tu hru. Zrovna si čerstvě stáhla novou hru, která simulovala jízdu pražským metrem. A tak Michal pracoval a Zuzka si krátila dlouhou chvíli hraním her. Tak uběhlo celé odpoledne.
Večer, když Michal dokončil rozdělanou práci, zazvonil u něho v pracovně telefon. Michal ho zvedl a muž na druhé straně chtěl mluvit s Ondrou. Michal mu sdělil, že Ondra bohužel provedl něco protizákonného a tak je dočasně ve vyšetřovací vazbě. Ten člověk na druhé straně zamumlal do telefonu něco, co znělo „to je na hovno!“ a zavěsil. Jakmile Michal pokládal sluchátko, vstoupila do pracovny Zuzka a zeptala se ho: „Kdo to byl?“ „Nevim, ale chtěl mluvit s Ondrou.“ „A co jsi mu řekl?“ „Pravdu, kde Ondra je.“ „A co na to ten člověk, a nepředstavil se náhodou?“ „Ne, řekl jen, že chce mluvit s Ondrou a tak jsem mu řekl, kde Ondra je a on odpověděl něco jako to je na hovno nebo na píču a zavěsil.“ „Aha“, odpověděla Zuzka, vstoupila do pracovny a zavřela dveře. „Michale, nechtěl bys se mnou jít někam do restaurace na večeři?“ „To je docela dobrý nápad, kdy vyrazíme?“ „Můžeme klidně hned.“ Odpověděla Zuzka a Michal ještě dodal: „Počkáš chvíli, jenom tady sklidím ty papíry do šuplíku.“ Zuzka přikývla a chvíli tam mlčky čekala. Když Michal vše sklidil, tak se oba odebrali z pracovny a ven ze zámku. Nastoupili od Michalova auta a vyrazili do města.
Dojeli k restauraci, vystoupili z auta a vešli dovnitř. Rychle si vyhledali volný stůl a když přišel pan vrchní a ptal se, „co si dáte? „Jedno malé pivo,“ Odpověděla Zuzka. „A pro mě jednou coca-colu.“ Dodal Michal. Hostinský se ještě zeptal: „Budete si chtít dát něco k jídlu?“ „Samozřejmě“, odpověděla Zuzka. Hostinský odešel a Zuzka s Michalem si povídali, jak teď budou vypadat jejich následující dny a jak to bude s tím nevyřešeným dluhem za nájemné. Nakonec se dohodli, že co se týče této otázky, tak ji zatím řešit nebudou, ale nejspíš to uzavřou s tím, že Zuzka ani Ondra nic platit nebudou muset.Uprostřed jejich diskuse je vyrušil hostinský, který jim přinesl objednané pití a také jídelní lístek. Zuzka si rovnou ten lístek vzala a nahlédla do něj. Zaujal jí smažený sýr s hranolkama a oblohou a zeptala se Michala, jestli si dá to samý, co ona, nebo něco jiného. Michal řekl, že si vezme taky to samý, co ona a když znovu přišel hostinský a ptal se: „tak, co to bude“, odpověděla: „Dáme si dvakrát ten smažený sýr s hranolkami a oblohou.“ Vrchní odešel a oni si spolu zase nerušeně povídali. Diskutovali o nejrůznějších tématech, o počítačích, současné politické situaci, o všedních problémech v práci i mimo ní. Prostě o všem možném. Povídali si takhle asi půl hodiny, když vtom přišel vrchní a přinesl jim objednané jídlo. Oba se pustili do jídla, protože už měli hlad. A tak jedli a při tom si povídali tak, jak to chodí v každé běžné restauraci.
Když se oba dosytnosti najedli vypili objednané pití, zaplatili účet a odjeli spokojeně domů. Michal, jelikož byl unavený, tak usnul asi tak půl hodiny potom, co přijeli domů. Ale Zuzka nemohla spát. V duchu si říkala, že to asi nebyl nejlepší nápad nechat Ondru zavřít, ale zase na druhou stranu jí napadlo, co by vlastně všechno mohl Ondra provést jiného, co kdyby jí opravdu nějak významně ublížil nebo co kdyby ji dokonce zabil. Z této představy naskakovala Zuzce husí kůže.
Druhý den se Michal probudil a kupodivu měl radost, protože měl celý volný den. Nemusel nic dělat, neboť všechno dodělal již včera a tak si mohl užívat zaslouženého volna. Nechal si od služky přinést kávu. Když ji dostal, tak si sedl ke stolu a pustil si nějakou příjemnou hudbu z počítače a přitom popíjel kávu. Po chvíli, co si takhle dopřával ranní siestu, ho vyrušilo cvaknutí kliky. Když se Michal otočil, uviděl Zuzku, jak stojí ve dveřích a kouká, co Michal dělá. „Pojď dál“, vyzval ji. Zuzka vstoupila do místnosti a dali se spolu do řeči. Jako včera se bavili o všem možném i nemožném. A jak si tak povídali, tak se najednou ozval z počítače zvuk, který oznamoval, že Michalovi přišel nový
E-mail. Michal si ho v rychlosti přečetl. Potom se zase vrátil k diskusi, kterou vedl se Zuzkou, akorát tak jako mimo kontext prohodil: „Dneska odpoledne tady nebudu, moje bývalá spolužačka Iveta se chce se mnou a s dalšíma mými bývalými spolužáky sejít. My se vždycky takhle každém rok scházíme a probíráme co se za ten rok událo.“ _To je jedno, klidně můžeš jít“, odpověděla Zuzka, „Já si tady už nějakou zábavu najdu.“
Ä tak tedy uplynulo celé dopoledne, neslo se v ranním duchu, prostě si Michal se Zuzkou dále povídali. Když bylo asi tak 12 hodin, tak si oba nechali od služky nechali udělat nějaké to dobré jídlo. Když se oba znamenitě najedli, tak se Michal podíval na hodinky a jenom tak konstatoval: „tak já už pomalu půjdu.“, a zamířil ke dveřím a ven.
Vyrazil přímo na místo srazu. Přišel tam o chvíli dříve, než měl, ale Iveta a ještě dva kluci už tam čekali. Když se všichni sešli, tak si všichni sedli do nejbližší hospůdky, popíjeli pivo a vyměňovali si své zážitky, co se všechno za ten rok událo. Seděli tam takhle asi 2 až 3 hodiny. Potom už většina zúčastněných musela zbytek spolku opustit, neboť měli nějaké jiné neodkladné události. Ve finále zůstali v hospodě jenom Michal s Ivetou. Michal taky řekl, že dopije pivo a půjde už domů. Nechtěl se vracet domů moc pozdě, neboť nechtěl, aby si Zuzka připadala jako v nějakém nočním podniku. Prostě nechtěl chodit pozdě v noci domů, aby nedělal brajgl. Když se už připravoval k odchodu, tak ho ještě Ivetka zastavila a řekl mu: „Mám na tebe takovej hodně divnej dotaz, ale stejně se tě na to zeptám. Stala se mi taková nemilá věc, jak víš, tak stále žiju u matky, s mým partnerem jsem se asi před půl rokem rozešla a ještě navíc mě před týdnem vyhodili ze zaměstnání. Matka to nemůže rozchodit a pořád má na mě samý blbý kecy. No abych se dostala k tomu, co vlastně chci. No prostě jde o to, jestli bych nemohla jít na chvíli bydlet k tobě.“ „Snad by to neměl být problém, Zuzce to snad moc vadit nebude, můžeš jít rovnou teď se mnou a uvidíme.“ A tak šel Michal s Ivetkou zpět do zámku. Když přišli domů, tak potkali Zuzku, která tak trochu podiveně koukala, koho že to Michal vede. Michal jí všechno vysvětlil. Když se Zuzka s Ivetkou seznámili, tak všichni tři zamířili do Ondrovy resp. teď už Michalovy pracovny, kde si všichni tři kecali o všem možném.
Když už bylo hodně pozdě, rozhodli se, že si půjdou lehnout. Zuzka šla do svého pokoje, Michal šel také do svého pokoje, ale s Michalem šla i Ivetka.
Druhý den ráno se všichni sešli u snídaně. Chvíli si zase povídali, ale po chvíli tuto skupinku Zuzka opustila. Michal s Ivetkou šli tedy do jeho pracovny a volno si krátili hraním počítačových her. Krom toho, že chvíli hráli Mafii, GTA Vice City nebo Vietcong, také vytvořili krátkou vlastní hru. Michal totiž uměl i trochu programovat a tak společně vytvořili jednoduchou hru.
Takhle jim aspoň rychle uteklo celé dopoledne. Po obědě se dělo to samé, ale asi tak v 5 hodin večer napadl Ivetku ztřeštěný nápad. „Co kdybychom šli my dva do hospody pořádně se ožrat.“ „Proč ne, Zuzka může jít taky, teda jestli bude chtít.“ Michal tedy došel za Zuzkou a řekl jí: „Jdu s Ivetkou do hospody pořádně se ožrat, ale fakt jako hodně, půjdeš taky?“ „Jo, ale já se asi moc neožeru.“ „Tak jo, čekáme na tebe před vchodem.“
Za chvíli už všichni mířili do hospůdky, našli si volný stůl a objednali si každý po jednom pivu. Zase si povídali o nejrůznějších věcech. Jak tak pili a povídali si, tak se Michal rozhodl, že u nich Ivetka může klidně zůstat. „Zatím tady můžeš bejt, stejně jsme tu jenom já a Zuzka, jinak nikdo tady nebydlí, takže je to jedno.“ Ivetka byla ráda, že může bydlet u Michala a u Zuzky a nemusí tím pádem poslouchat ty kecy, co na ní její matka má. „Míšo fakt díky, mě už moje matka s těma věčnýma kecama srala, nakazovala mi, kdy mám chodit domů a co jak mám dělat, no prostě hrůza.“
Po delší době, kdy se nic moc nedělo napadl Ivetku další ještě ztřeštěnější nápad. Napadlo jí totiž, že by mohla začít chodit s Michalem. Něco podobné už napadlo Zuzku, ale zatím se jí o tom nechtělo mluvit. To Ivetka byla typ člověka, který když něco chce, tak se o to pokusí hnedka, jak je to možné. A tak se taky stalo. Ivetka se Michala zeptala: „Míšo, mám na tebe další úplně ulítlej dotaz, víš, jak jsem ti včera říkala, že jsem se před půl rokem rozešla s mým přítelem, tak od tý doby jsem zatím s nikým nechodila, ale ty jsi mě nějak zaujal, že bych s tebou chtěla začít chodit. Nevim sice, co mi na to odpovíš, ale musela jsem ti to už říct“, „Ivetko, abych řekl pravdu, tak mě tato myšlena už taky párkrát napadla, takže moje odpověď je asi jasná, jednoduše jo.“ Když to Zuzka slyšela, tak to nemohla přenést přes srdce, že Ivetka je tu teprve dva dny a už jí přebrala jejího potenciálního partnera. Jenže Zuzka si za to mohla sama, kdyby byla podnikavá jako Ivetka, tak možná, že by měla i štěstí. Zuzka si po chvíli nechala objednat velkého panáka vodky a vypila ho naex. Pak se rozhodla, co kdyby to zase ještě naposledy s Ondrou zkusila. A tak tedy řekla Michalovi, že stahuje žalobu na Ondru, že nechce, aby šel její milášek Ondrášek do vězení. Michal jí tedy vyhověl, myslel si, že je to její svobodná volba, jestli chce, aby byl Ondra potrestán, nebo jestli mu všechno promine. Akorát jí řekl, že teď už s tím nemůže nic dělat, jedině zítra. A tak všichni tři dál pili, až se všichni ožrali jak ta svině. Michal s Ivetkou už byli na odchodu, ale Zuzka se ožrala ještě o něco víc a proto jí dělala i cesta domů velké problémy. Ale když se všichni konečně dostali domů, Michal radši doprovodil Zuzku do pokoje, pak se vrátil pro Ivetku a šli společně do svého pokoje. Jelikož byli hodně opilí, tak usnuli velmi rychle.
Druhý den ráno, tedy spíše už odpoledne, když se všichni probudili, tak všichni, hlavně Zuzka, vypadali, jak kdyby celou noc žrali citróny. Prostě všem bylo strašně blbě, Ivetka jim poradila: „Čim si chuť zkazíš, tak tím si jí taky naprav, takže sem někdo přineste pro každého jedno pivo.“ Michal zavolal služku, aby všem přinesla láhev piva. Když ji všichni vypili, tak si Michal vzpomněl, že Zuzka ho žádala o to, aby byla stažena obžaloba na Ondřeje. Zavolal tedy na policii, aby zrušili obžalobu na Ondru. Oni vše vyslechli a také provedli. Ještě Michalovi sdělili, že zítra ráno bude i Ondra propuštěn z vazby. Ale také ještě Michalovi řekli, že Zuzka bude muset celý jeho pobyt ve vazbě zaplatit. Michal vše Zuzce vysvětlil, řekl jí, že Ondra bude zejtra propuštěn, ale že bude muset zaplatit jeho pobyt ve vazbě. Ona mu odpověděla, že to určitě nebude problém. Byla ráda, že se její miláček konečně zase ukáže. Tak tedy se zdálo, že se vše vrátí do starých kolejí, jako tomu bylo před tou nešťastnou událostí mezi Ondrou a Zuzkou. Ale tak úplně se všechno nevrátilo, protože kdyby se úplně všechno mělo vrátit, tak by Michal přišel o svou novou přítelkyni – Ivetku.
Druhý den časně ráno zazvonil zvonek u dveří, služka šla otevřít a udiveně koukala, když viděla Ondru u dveří. Ondra vešel dovnitř a když uviděl Zuzku, zaradoval se, že zase může vidět svoji lásku. Akorát mu nebylo jasné, co tu dělá Michal a kdo je ta holka, která sedí vedle něho.
Michala napadlo, že by si všichni mohli pokecat a všechno v klidu probrat. Jak tak kecali, tak se i dohodli, že zámek budou užívat všichni společně, nikdo nebude platit nájemné, ale na různé energetické zdroje, jako třeba elektřina nebo voda, budou všichni přispívat. Vždycky každém část.
A tak se všechno zdárně vyřešilo, obě dvě skupiny, tedy Zuzka s Ondrou a Michal s Ivetkou žili spokojeně.
KONEC

 

V kategorii: Pro pobavení