Luciáškovy stránky

Tak jsem prohrabal svůj diskový archiv a „vyšťoural“ jsem jeden výtvor, který jsem ještě ani neuveřejnil. Je to asi sedm let staré, ale myslím si, že celkem i vtipně pojaté. Každopádně pro pobavení si myslím, že je to dobré. Tak tady to přikládám.

Povídka o barevném televizoru.

V jedné rodině žil v obývacím pokoji barevný televizor. Ten byl doma docela šťastný, lidi, kteří ho vlastnili, se na něj rádi koukali, maminka ho občas i umyla a celkově ho měli všichni doma rádi. Jenže jak už to tak bývá u elektronických zařízení, tak každé zařízení jednou zestárne a už je potřeba jej vyměnit za nový. To samé čekalo i tento televizor. Jeho majitelé se rozhodli, že už jejich stařičký milované televizor dosluhuje, a že si budou muset pořídit nový. a tak také učinili. Jednou se tatínek s maminkou vypravili do města, přesně do obchodu s elektronikou, pro nový televizor. Když jej přivezli domů, starý televizor odnesli do sklepa. Rozhodli se, že si ještě nějaký čas ten starý televizor nechají, kdyby se náhodou s jejich novým barevným „miláškem“ něco stalo.
Tak tedy chudák náš televizorek skončil ve sklepě, kde byla zima a navíc tam běhaly myši a byl tam strašný nepořádek a smrad. Ale co se dalo dělat, když pán poručí, pes, tedy televizor, poslechne. A tak tedy celá rodina obdivovala svůj nový televizní přístroj. Chlubili se s ním všem svým známým, prostě každý, kdo jej viděl, tak jej obdivoval.
To se samozřejmě nelíbilo našemu starému televizoru, o který nikdo už nejevil zájem a který byl odsouzen k věčnému životu v chladném a smradlavém prostředí a ještě navíc docela osamocen. Asi každý by nechtěl strávit zbytek svého života takto, včetně strojů. Ale co mohl náš televizor dělat, ústa neměl, aby mohl protestovat, pohyblivé nohy taky neměl, aby mohl sám dojít zpátky do obývacího pokoje a vyhodit ten nový televizor. A tak mu nezbývalo nic jiného, než se modlit, že se ten nový náfuka jednoho dne porouchá a on se bude zase moci vrátit na své místo, které dost nešťastně opustit.
A tak šly dny, týdny, měsíce a uplynul jeden rok, druhý rok a třetí rok už se chýlil ke konci. Byl čas vánoc, čas pohody, kdy je rodina pohromadě, všichni v dobré náladě. Jenom tak se ládují cukrovím a sledují televizi. A tak to bylo také v naší rodině. Byl právě štědrý den, bylo odpoledne, maminka připravovala štědrovečerní večeři, tatínek s dětmi se koukali na televizi na pohádky a pojídali cukroví, ovoce, oříšky a různé jiné cukrovinky. Z této pohody je vyrušila až pekelná rána, která se ozvala z jejich televizoru. Celý dům se ponořil do tmy, neboť v celém domě vypadly pojistky. Když tatínek znovu nahodil jistič, tak hned zavolal servisní firmu. Jenže už ve firmě nikdo neby a proto se tatínek nemohl dovolat. Když se zkoušel dovolat asi počtvrté a už ho to nebavilo, tak nevěděl co teď, na co se zeď budou dívat. Jak se tak radili, co budou večer dělat, tak si maminka vzpomněla na jejich starý televizor. Tatínek neváhal a přinesl televizor ze sklepa. Jejich porouchaný televizor přemístil na chodbu a rozhodl se, že ho po svátkách nechá opravit.

A tak aspoň na svátky se náš televizor zase dočkal setkání se svou milovanou rodinou.

 

V kategorii: Pro pobavení