Luciáškovy stránky

Zatímco Esther bojovala o svůj život, Ethan se připravoval na hrozící bitvu. Bojovat ještě neuměl, proto ho učila Iris, kterou kdysi učil sám král. Díky její péči se mu zahojilo vykloubené rameno, což by se jinak hojilo mnohem déle.
„Jde ti to skvěle,“ pochválila ho Iris, když dokonale napodobil výpad mečem. „Základy jsi zvládl, je načase, abych tě naučila, jak se nevysílit příliš brzy. Dokud nikdo neútočí, stačí mít meč v pochvě, ale ruku na jílci. A v případě útoku okamžitě tasíš. Pak, pokud tedy zrovna nebojuješ, máš meč v pohotovosti, vytasený, ale ruku spuštěnou podél těla. Myslím, že nebudeš mít problémy s tím, že bys nevydržel, jak jsem vypozorovala, nechybí ti síla ani vytrvalost. Důležité je zvládat bolest. Pokud by ti tvůj nepřítel způsobil poranění paže, kterou bojuješ, nesmíš upustit meč. Měl bys umět bojovat oběma rukama, je lépe bojovat slabší rukou než zůstat beze zbraně.“
„Tohle všechno tě naučil král?“ divil se Ethan.
„Ano,“ odvětila Iris. „Proti tobě jsem měla výhodu. S tvým výcvikem musíme být brzy hotovi. Je dobře, že jsi silný a hodně vydržíš. Já jsem se učila několik let, než jsem se naučila plně ovládat meč. Král mi pak dal vyrobit na míru můj vlastní. I ty budeš mít svůj. Každý meč musí padnout svému nositeli podle jeho výšky, délky paže a síly. Odpoledne budeš cvičit souboje s dalšími muži i se mnou. Teď tě ještě naučím střílet z luku.“
Na chvíli se vzdálila. Když se pro Ethana vrátila, nesla dva luky a dva toulce šípů. Co však Ethana překvapilo, jak byla Iris bledá a vypadala vyděšeně.
„Stalo se něco?“ chtěl vědět Ethan.
„Dostala jsem zprávy od Ostrovních mágů,“ řekla Iris. „Dobré je, že král a Esther jsou na ostrově. Stala se však i něco zlého. Naši nepřátelé obsadili pobřeží. Náš král s nimi bojoval. Vyvázl živ a nezraněn, díky tvé sestře.“
„Esther se něco stalo?“ zašeptal Ethan.
„Skočila do cesty letícímu šípu, který by jinak krále zasáhl,“ řekla Iris. „Šíp tak místo krále zasáhl ji. Král jej vytáhl z rány, kousek hrotu však zůstal hluboko uvnitř. Byl v něm neznámý jed. Nyní má Esther v péči Morpheus, velitel Ostrovních mágů, který se vyzná v léčení. Právě jí odstraňuje uvízlou část hrotu z rány.“
„Snad Esther přežije,“ vzdychl Ethan. „Tak statečně se zachovala a zachránila život králi.“
„Potřebujeme ji,“ řekla Iris. „Jen Esther nám může pomoci v boji s přízraky a démony. Pojď cvičit lukostřelbu.“
Ethan však stál na místě. Iris chápala, jak se asi musí cítit, když jeho sestra je zraněná a v ohrožení života. Položila Ethanovi ruku na rameno.
„Morpheus s králem se o ni postarají,“ řekla jemně. „Jistě nám dají další zprávy, jakmile to bude možné. I já mám o Esther strach. Další pravidlo, které bys měl vědět: Musíš mít pod kontrolou svoje pocity a plně se soustředit na boj, jinak padneš.“
Ethan přikývl a odešel s Iris na cvičiště lukostřelby. Iris mu ukázala, jak správně držet luk, založit šíp a napnout.
„Jde ti to,“ usmála se na něj. „Teď přijde to těžší, napnout a vytrvale mířit. Je možné, že pocítíš bolest nebo křeč v paži a zádech. Snaž se ji překonat. Při očekávání útoku musíš mít napjatý luk a na povel vystřelit.“
Ethan přikývl. Po zbytek dne cvičil s Iris střídavě lukostřelbu a boj s mečem, dokud ho nebolelo celé tělo.
„Pro dnešek stačí,“ řekla Iris. „Povím ti něco o Esther.“
„Co si myslíš, že ji vedlo k tak odvážnému činu?“ chtěl vědět Ethan.
„Když jsme dorazili, král z ní nespouštěl oči,“ řekla Iris. „Esther se sama nabídla, že s ním pojede za Ostrovními mágy. V jejím činu bylo víc než jen oddanost panovníkovi. Navíc jeli sami dva. Myslím si, že náš král a Esther k sobě něco cítí.“

Morpheus konečně nahmatal kousek hrotu v Estheřině ráně. S největší opatrností ho uchopil a pomalu vytahoval ven, aby ho odstranil celý. Esther ležela napjatá se zatajeným dechem, tvář mokrou od slz. Král ji přidržoval a nestačil se divit, jak mu drobná křehká dívka svírá ruku.
„Už to nebude trvat dlouho,“ šeptal jí. „Jsi opravdu statečná. Nic podobného bych nečekal ani od svých mužů. Nesmíš to vzdát, Esther, vždyť ti vděčím za svůj život.“
Morpheus dokončil operaci a znovu obvázal ránu, odebral Alisdairovi krev a pustil se do přípravy lektvaru, který měl dívce pomoci. Král Esther otřel tvář od slz a potu a přiložil chladivý obklad na sražení horečky. Esther byla vyčerpaná a jed v jejím těle stále působil. Každou chvíli měla křeče a zranění stále bolelo.
„Alisdaire,“ zašeptala a otevřela oči. „Můj králi…“
„Jsem u tebe, Esther.“ Promluvil na ni král a v jeho tváři se rozjasnil úsměv. Měl radost, že je Esther při vědomí.
„Dávejte na ni pozor, teď nesmí ztratit vědomí. Již mám hotový lektvar, který jí, doufám, pomůže v boji s jedem. Hlavně to nesmí vzdát.“ Pravil přicházející Morpheus, který se blížil k ní a v ruce nesl kalich s jasně modrou tekutinou. „Podejte jí tento lektvar.“ Řekl a předal kalich do rukou králi. Ten jej převzal a dal z něj napít Esther.
„Napij se, to ti pomůže.“ Promluvil na ni. Esther vypila celý obsah kalichu. A poté zůstala nehybně ležet na zemi.
„Nespouštějte z ní oči. Buďte u ní, hlídejte, aby pravidelně dýchala a neztrácela vědomí.“ Dodal Morpheus a odešel za ostatními Ostrovními mágy, aby se s nimi poradil. O hrozbě ze strany démonů věděl, proto chtěl i s ostatními probrat strategii boje a také věděl, že život krále a Esther je důležitý a proto musel ostrov nechat chránit před nepřáteli. S ostatními proto také vybrali složení hlídek, které pravidelně obcházely ostrov a pobřeží a případný nepřátelský útok tak mohly zaznamenat a varovat ostatní.
Soustřeďme se nyní na Esther a krále. Ti byli uvnitř Morpheusova sídla. Esther ležela na zemi bez hnutí, oči přivřené, dýchala jen zlehka.
„Neboj se, Esther, jsem u tebe, nesmíš to teď vzdát, jsem u tebe, vděčím ti za svůj život.“ Mluvil na ni král. Přitom ji pohladil jemně po vlasech. Jak tak seděl a hleděl na ležící Esther, povšiml si, že její dech je nepravidelný.
„Nepřestávej dýchat! Esther! Nesmíš to vzdát!“
Alisdaire naštěstí dobře věděl, jak v takovéhle situaci postupovat. Rukou jí jemně nadzdvihl hlavu, čímž jí dýchání usnadnil. Přitom ji povzbuzoval:
„Nevzdávej to, bude to dobré, hlavně musíš pravidelně dýchat, dýchej zhluboka, bude to dobré.“
V tom se vrátil Morpheus a pravil:
„Můj pane, jsme naprosto v bezpečí. Spolu se svými společníky jsme sestavili hlídky, které budou pravidelně obcházet celý ostrov a pravidelně se střídat. A v případě ohrožení o tom budeme vědět. Jak je Esther?“
„Už lépe, jen před chvílí nepravidelně dýchala, ale pomohl jsem jí.“
„Bylo by lepší, kdybyste ji posadil a ona se o Vás opřela, dýchalo by se jí lépe.“
Alisdaire neváhal a uposlechl rady léčitele. Pomohl Esther se posadit. On sám si sedl za ni a dovolil jí, aby se o něj opřela. Nespouštěl z ní oči, nemohl dovolit, aby Esther usnula, mohla by ztratit vědomí a pak by se už nemusela probrat. Po chvíli otevřela oči a tiše pravila:
„Alisdaire… můj králi… chce se mi spát…. Strašně spát…. Spát….“
„Teď nesmíš usnout, musíš vydržet, bude to dobré, uvidíš. Nevzdávej to.“ Reagoval na její slova Alisdaire.
Po několika hodinách už mohla Esther v klidu ležet a na doporučení Morpheuse mohla už i usnout.
„Nejhorší už má za sebou. Zůstaňte však u ní, horečka jí ještě neklesla, ještě stále její tělo bojuje s jedem, ale z nejhoršího je venku. Už může si odpočinout.“
Král si lehl vedle Esther a celou dobu ji držel za ruku. Ta se však po chvíli začala klepat zimou. Král si ji k sobě přitiskl a zahříval ji tak vlastním tělem.
Esther spala dlouho, prospala celý den, noc předtím bojovala o holý život. Když se probrala, její první slova zněla:
„Děkuji ti Alisdaire, zachránil jsi mi život.“
„To já ti musím poděkovat za tvou nesmírnou statečnost. Tys mě zachránila před jistou smrtí, jsem tvým dlužníkem. Nevím, jak se ti odvděčit.“
„Já to brala coby svou morální povinnost chránit krále.“ Dodala Esther a lehce se na něj usmála.
„Vidím, že už je Esther lépe.“ Pravil přicházející Morpheus, který se právě vracel a pokračoval:
„Nyní čeká Esther rekonvalescence, můj pane, mžete se s ní projít po ostrově, pak zítra budou následovat jednoduchá cvičení té zraněné ruky. Jed ji znehybnil a musíme ruku znovu rozhýbat. Co mám zatím zprávy od našich hlídek, nebezpečí nám zatím nehrozí, není však radno otálet. Musíme se brzy zformovat to zlo zastavit. Ještě nechám informovat tvého bratra, Esther. Měl o tebe strach.“
Král vzal tedy na Morpheusovo doporučení Esther na procházku, Esther však byla velice zesláblá po boji s jedem, ještě se zcela nezbavila horečky, ale už se jí pozvolna síly vracely. Čerstvý vzduch a pohyb jí navíc dělal dobře. Král ji celou cestu podpíral, v okamžiku, kdy věděl, že by mohla Esther spadnout, ji přidržoval.

Mezitím v královském městě Ethan s Iris odpočívali po náročném tréninkovém dni. Když tu za nimi přišel posel a pravil:
„Přicházím z přístavu a nesu čerstvé zprávy o králi a jeho společnici Esther. Oba jsou živi a zdrávi, Esther naštěstí přežila noc a je tudíž mimo ohrožení života. Bude v pořádku, však má toho nejlepšího léčitele v širém kraji.“
Ethan nedokázal zatajit svou neskutečnou radost, kterou měl. Po tváři mu stékaly slzy štěstí.
„Má sestra je v pořádku, to jsem rád…“
„Vidíš, já ti to říkala, že to dopadne dobře.“ Pravila Iris. I ona byla ráda, že se její dlouholetá kamarádka uzdravila.

Na ostrově zatím se vrátil král s Esther z vycházky. Oba byli velmi unavení, a proto brzy usnuli. Druhý den je čekalo cvičení, o kterém mluvil Morpheus. Ten už ten večer dal králi instrukce, jak bude cvičení probíhat a na co musí klást největší důraz. Hned zrána se proto do toho dali. Král nejdříve Esther postupně rozhýbával jednotlivé části ruky, začal postupně jednotlivými prsty, přes zápěstí, loket až po celou ruku. Pro Esther to bylo velice bolestivé, Alisdairovi to rvalo srdce, když viděl, jako Esther způsobuje bolest. Navíc pak Esther začalo bolet i její zranění a druhou rukou si jej přidržovala a jemně se ho dotýkala, což jí král bohužel nemohl dovolit. Proto jí musel druhou ruku přidržovat a pravil:
„Nesmíš si na to zranění sahat, vím, že je to nepříjemné, ale musíš to vydržet. Neboj se, bude to dobré.“
Poté, co král rozhýbal Esther celou ruku, jemně ji protřel, aby se snáze prokrvila.
„Teď ti musím ještě jemně namasírovat tu ránu, bude to asi trochu bolet, ale snaž se uvolnit, bude to pak snazší, hlavně se uvolni a zhluboka dýchej.“ Dodal král a jemně jí zmíněné zranění namasíroval.
Toto během celého dne několikrát zopakoval. A pak mohl přijít k dalším cvičením.
„Teď po tobě budu chtít, abys mi stiskla ruku, co nejvíc můžeš… Esther… stiskni mi ruku… co nejvíc můžeš… ještě…. Ještě…. Tak je to ono.“ Esther dělala to, co jí král řekl, ale podobně jako u předchozích cvičení jí bolela ta rána a měla proto tendenci si na ni druhou rukou sahat, což jí král nesměl dovolit. I toto cvičení několikrát zopakovali.
„Teď přijde poslední cvičení, pak už to bude v pořádku. Teď po tobě budu chtít, abys pokrčila ruku v lokti, já ji pokrčím také a budu tě držet. Ty se pokus svou ruku narovnat. Já ti budu klást jemný odpor, dle tvých možností.“ Toto cvičení bylo pro Esther nejvíce namáhavé a stálo ji nejvíce sil. Ale po delším úsilí se jí i toto cvičení povedlo.
„Vidíš, zvládla jsi to, můžeš si odpočinout.“ Dodal král.
Večer přišel Morpheus.
„Jak je na tom Esther? Zvládla cvičení? Vypadá to, že tady na ostrově pro ni brzy nebude bezpečno. Brzy nejspíš vypuknou boje. Není vyloučeno, že temné postavy dorazí sem na ostrov. Mám potvrzené zprávy, že se na druhém břehu, tedy na pevnině, utábořila celkem početná skupinka našich nepřátel. Je možné, že čekají na váš návrat.“
„Mohu poslat zprávu svým jednotkám?“ chtěl vědět král. „Napadlo mě totiž, že Ostrovní mágové se mohou rozdělit, část přejede na pevninu a část tu zůstane. A moje jednotky taktéž, mohli bychom bojovat společně.“
„Váš nápad se mi líbí, můj pane,“ řekl Morpheus. „Vy jste král, vy tedy rozhodněte.“
„Vyšlete nejrychlejší posly k mým jednotkám,“ řekl král. „Předejte zprávu, že zůstávám zde na ostrově. Morpheusi, ty odjeď na pevninu se svými mágy, povedeš vojska při bojích na pevnině.“

V kategorii: Rozsáhlejší společná tvorba