Luciáškovy stránky

Tak tady je druhá část druhé kapitoly tohohle praštěného díla. Konečně jsem se dostal k tomu, abych druhou kapitolu uzavřel a tak ji tu máte. Jsem zvědavý na vaše komentáře. Není sice tak dlouhá, jako ta první, ale podle mě stojí za to.

02. Samařin první víkend v Čechách (2. část)

Druhý den ráno jak Michal tak ani Martin nemohli dospat a na to, že byla neděle, byli oba brzy vzhůru. To se zamlouvalo hlavně Samaře, že jí Michal nenutil dlouho spát. Michal si jako každé ráno šel připravit ranní kávu a spolu s Martinem posnídali. Poté se oba šli podívat každý ke svému počítači. Samara si neodpustila drobnou poznámku a pravila: „Doufám, že až se podíváš na e-mail, nebude tam zase takový ten mail jako včera, jak ti cosi nabízel, co zatím nepotřebuješ….“ „V to doufám taky.“ dodal Michal. Naštěstí to dobře dopadlo a Michal ve své e-mailové schránce naštěstí žádný e-mail ve složce SPAM nenašel, ale zato mu přišly dva e-maily od jeho kamarádek ze školy. Samara opět chtěla e-maily vyřídit a Michal jí to pochopitelně umožnil. Samara si také chtěla zkusit tu hru Ragnarok Online, jak ji hrála den předtím. Ale dnes jí hra bohužel nešla, nedařilo se jí přihlásit se do hry. Proto se zeptala Michala: „Jak se do té hry dostanu? Nejde mi to.“ Michal se také pokoušel hru spustit, ale neúspěšně, místo úspěšného připojení se dočkal pouze chybové hlášky o ukončení připojení a proto hraní hry byli nuceni vzdát. A tak tedy Michal odešel od počítače a nevěděl, čemu by se mohl věnovat. Když v tom mu poradila Samara, že by se mohli na chvíli projít ven. Inu Michal tedy vyrazil, ale vzhledem k tomu, že byl teprve začátek ledna, venku byla strašná zima, proto procházku venku brzy vzdali. Naštěstí se jim při jejich procházce nic nestalo a brzy Michal se Samarou dorazili bez úhony domů. Přišli akorát včas na oběd.
Po obědě je však čekalo zajímavé překvapení. Za Michalovo bráchou totiž přišla jeho přítelkyně, a proto se Martin s ní zavřel do jedné místnosti a tam oba zůstali. Samara tuto osobu neznala, proto se hned Michala ptala: „Kdo to byl? Není to někdo, kdo by byl vůči mně nějak zlý?“ „Neboj, tahle ti nic neudělá, zatím o tobě neví a bude lepší, když o tobě vědět nebude a bude všechno v pořádku.“ „Dobře, budu ti věřit a nebudu se před ní nějak projevovat. Ale pověz mi něco o ní, jaká je?“ Michal chvíli přemýšlel, zda má Samaře tu bráchovo přítelkyni popsat. Po chvíli však spustil: „Ona není nějak zlá, je to taková obyčejná holka, nic zajímavého na ní není, akorát občas si o sobě lehce myslí, že je středem pozornosti, má určitou představu o tom, jací lidé se mohou v jejím okolí vyskytovat a kdo tuto představu nesplňuje, tak ten je jí pro smích, ale ne, že by tomu dotyčnému chtěla ublížit, akorát se ho snaží nevyhledávat, nanejvýše ho zkritizuje, ale to je tak všechno. Fakt se nemusíš ničeho bát, Samaro, Pokud o tobě neví, nemůže ti nic říct. Já jí rozhodně o tobě říkat nebudu, stejně by mi nevěřila.“ „A co tvůj brácha? Ten jí o mně neřekne?“ „Doufám, že ne.“ odpověděl Michal a sotva domluvil, otevřely se dveře od místnosti, kde stáli vedle sebe Michalův brácha s jeho přítelkyní Sárou. Martin a Sára byli právě na odchodu z domu, ale Sára si neodpustila drobnou poznámku: „Zdálo se mi, žes tu s někým mluvil, on tu někdo byl?“ „Nebyl tu nikdo, asi se ti jenom něco zdálo. Já jsem s nikým nemluvil. Akorát jsem si pro sebe říkal, co budu dělat, to víš, už asi z toho všeho trpím samomluvou…“ odpověděl Sáře Michal.
Po tomto rozhovoru však Martin se Sárou odešli a Michal tak zůstal se Samarou doma sám. Proto se ptal Samary, čemu se budou celé odpoledne věnovat. Samara však dnes bohužel s nějakým skvělým námětem nepřišla a proto řekla: „Víš co, pustíme si tu nějakou pěknou hudbu a dopřejeme si trochu odpočinku, když už je ten víkend.“ Jak Samara pravila, tak Michal učinil. Na DVD přehrávači si pustil jedno CD s klidnou a pohodovou hudbou a poté ulehl do postele a relaxoval. Po chvíli však na Michala promluvila Samara. „Napadlo mě, co bych mohla dělat, když jsme tu sami. Mohla bych si vybrat na tom DVD přehrávači nějaké písničky, které znám a zazpívat si spolu s tou hudbou?“ „Tak když myslíš, že to zvládneš, tak do toho, Samaro.“ odpověděl jí Michal.
Po chvíli si Samara vybrala písně, které znala a začala pět spolu s hudební skupinou, kterou si vybrala. Nesmírně jí to bavilo, občas si i vymýšlela vlastní slova a některé písně přetextovávala. Po chvíli ji napadla myšlenka, že by mohla svůj výkon nahrát a Michalovi potom pustit. Přivedla proto Michala k vědomí a zeptala se ho: „Ráda bych sama sebe nahrála, když tu pěju ty písničky, ukážeš mi, jak na to?“ Michal proto sáhl po svém mobilním telefonu, vybaveným operačním systémem Symbian a spustil nahrávací program. Vysvětlil Samaře, jak s programem pracovat a opět vládu nad jeho tělem přebrala Samara a vrhla se vesele do zpěvu. Nahrávala snad vše, co si zpívala. Občas teda se nedokázala udržet a místo zpěvu se hlasitě smála a to ve chvíli, kdy vymyslela nějakou veselou část textu písničky.
Asi po hodině však už přivedla Michala opět k vědomí a řekla mu: „Tohle jsem nahrála, pusť si to, jsem zvědavá, co na to řekneš.“ Michal se ihned pustil do poslechu a Samařino dílo se mu dost líbilo. Zejména se zaposlouchal do písně, kde Samara zpívala o tom, jak je jí u Michala dobře a jak je ráda, že jsou z nich dobří přátelé. „To se ti fakt povedlo, Samaro.“ dodal po skončení dané písně. „To jsem ráda, že se ti mé dílo líbí.“ odpověděla Michalovi Samara.
Vzhledem k tomu, že se však již blížil večer, Michal se už chystal, že si půjde dnes dřív lehnout, zejména proto, že druhý den měl vstávat do práce. Ale ještě předtím šli se Samarou chvíli k počítači vyřídit e-mailovou korespondenci. Dohromady vyřídili 5 e-mailů, z toho dva e-maily napsala Samara. Ale pak už bylo dost pozdě večer, tak se oba rozhodli, že už půjdou spát, aby byli druhý den čilí na nadcházející pracovní týden. Oběma se podařilo brzy usnout, a proto druhý den vstali brzy a byli tudíž plní síly.

 

V kategorii: Historky Samary Morganové