• RS WordPress

    Tento web používa redakční systém WordPress. Tento systém můžete zdarma stáhnout zde.


Reklama Google

Mocné kouzlo dvojčat – část 6

Po několika dnech byla již Esther zcela zdravá, proto mohli odletět na hřbetech Modrých jestřábů na ostrov, kde zatím zuřily kruté boje. Vojska krále Alisdaira měla stále větší ztráty.
Jejich nepřátelé stále neměli sebemenší tušení, co se stalo s krystalem, proto se vrhali do boje stále se stejným nasazením.
Ethan byl v přední linii. Byl unavený, probděl několik nocí, kdy neustále myslel na Iris a na svou sestru. Přesto bojoval, jak jen mohl. Nevyspání a vyčerpání však udělaly své. Jeho pozornost ochabovala. Nevšiml si přízraku a podíval se mu do očí. Vzápětí jen díky velkému štěstí nepřišel o paži, jak ho další sekl do pravého ramene. Nedokázal se pohnout z místa. Nemohl nic dělat, ani když se mu do pravé paže zabodl šíp a další nad lopatku.

Esther, král Alisdaire a Iris již letěli na Modrých jestřábech nad ostrovem. Tehdy měla Esther vidění, kterého se celou dobu nejvíce obávala.
„Můj bratr je v nebezpečí!“ promluvila na Modrou jestřábici, na které letěla. „Prosím, najdi ho!“
„Již ho vidím,“ odpověděla jí jestřábice. „Zachráníme ho, drž se pevně, Esther!“
Jako modrý blesk slétla níže, taktak se vyhnula létajícím šípům a uchopila zcela bezmocného Ethana do svých pařátů. Esther ji pevně objímala okolo krku, oči zavřené, aby nedostala závrať. Ani nevnímala, jak se Modrá jestřábice znovu vznesla a po několika minutách kroužení se snesla nad bezpečný úkryt v jeskyni Ostrovních mágů.
Esther pomalu seskočila. A přispěchala k ležícímu bratrovi.
„Neboj, bude to dobré, uvidíš.“ Modrá jestřábice se mezitím vznesla a kroužila nad nimi, tím dávala znamení ostatním, kde jsou.
Po chvíli už doletěli i král Alisdaire s Iris. Sotva se snesli, vydali se do jeskyně, kde spatřili Esther a jejího zraněného bratra. Iris, která se vyznala v léčení, se pustila do operace. Král si však všiml šípů, které mu byly povědomé.
„Opatrně na ty šípy, jejich hroty se v ráně lámou, část hrotu tam může zůstat, proto postupuj velmi obezřetně.“
„Děkuji ti, Alisdaire, za radu, budu opatrná.“ Řekla Iris a s těmito slovy se pustila do operace. Prvně se rozhodla vyjmout šíp z pravé paže, musela postupovat však velmi pomalu, její pozornosti neunikla ani hrůzně vypadající řezná rána na pravém rameni, kterou Ethanovi způsobil protivníkův meč. Iris však tuto ránu nemohla zatím ošetřit, neboť by pak nemohla z pravé ruky vytáhnout šíp, byl jen kousek od rány. Iris se dala do práce, vzala svůj nůž a udělala v místech zabodnutého šípu řez. Ethan je usykl bolestí, na větší odpor se nezmohl. Iris uchopila hrot šípu a pomalu jej vytahovala, trvalo to dlouho, šíp v ráně držel. V obličeji jejího společníka bylo čitelné, že trpí nesnesitelnou bolestí, byl však natolik vyčerpaný bojem, že ani nebyl schopen křičet, tvář měl zkřivenou. Iris to rvalo srdce, když viděla, jakou bolest mu způsobuje. Po pár okamžicích však byl šíp venku.
„Nyní ránu vydesinfikuji a vyčistím i ránu od protivníkova meče, bude to pálit, připrav se…“
S těmito slovy se pustila do práce, vzala svůj desinfekční lektvar a ránu jím polila. Taktéž učinila s řeznou ránou na jeho rameni, obě rány pak převázala.
„A je to, odpočiň si,“ řekla.
Za pár okamžiků se však Iris obrátila k Alisdairovi.
„Budu potřebovat tvou pomoc, Alisdaire.“
„Cokoliv si žádáš?“
„Potřebuji, abys mi pomohl položit Ethana na břicho, sám to nezvládne, je na to moc slabý a mně to usnadní přístup k druhému šípu nad lopatkou..“
„Jistě, Iris, to je pro mě maličkost, samozřejmě, že ti pomůžu.“
Když už Ethan ležel na břiše, pustila se Iris do vyoperování druhého šípu. Esther celou událost mlčky sledovala, držela bratra za levou ruku a uklidňovala ho a dodávala mu odvahy.
Iris mezitím udělala řez v místě zabodnutého šípu. Opatrně nahmatala hrot a pomalu jej vytahovala ven. Druhý šíp však šel ven snad mnohem hůř než ten první, ale povedlo se. Ovšem pozornosti Iris neuniklo, že hrot druhého šípu není celý, část musela zůstat v ráně, opatrně proto nahmatala i chybějící úlomek hrotu, než jej nahmátla, tak to chvíli trvalo, úlomek byl velmi hluboko. Ale povedlo, opatrně vyndala i chybějící kousek hrotu.
Ethan již byl natolik slabý, že se nezmohl na sebemenší odpor, jen ležel na zemi se zkřiveným obličejem od bolesti. Tu a tam usykl, když Iris vytahovala úlomek hrotu.
„Hotovo!“ zvolala vítězně Iris, když držela i zbylý kus hrotu pevně v ruce. Ránu opět vydesinfikovala pálivým desinfekčním lektvarem a převázala.
„Položíme ho na bok, aby mohl lépe dýchat.“ Řekla Iris a s královou pomocí Ethana pomalu otočila na bok.
„Udělala jsem pro tvého bratra, co jsem mohla, teď to hlavně nesmí vzdát a musí bojovat, je statečný, nevzdá to. Buď u svého bratra, hlídej, aby neztrácel vědomí a pravidelně dýchal. Když přežije do druhého dne, bude v pořádku.“

Modří jestřábi, kteří sem pomohli našim hrdinům, mezitím odlétli z ostrova, před svým odletem však stačili všem ještě jednou poděkovat a přislíbili jim kdykoliv být nápomocni, kdyby bylo zapotřebí.

Mezitím Esther seděla u svého bratra, ten byl po operaci velmi zesláblý, obličej pobledlý.
„Jsem tak slabý… chce se mi spát…“
„Teď to nesmíš vzdát, jsem s tebou. My všichni jsme s tebou.“ Uklidňovala Esther svého bratra. Ethan však začal těžce a nepravidelně dýchat.
„Dýchej zhluboka,“ zašeptala Esther. Ethana se však zmocnily silné a bolestivé křeče. Aniž by věděl, co dělá, sevřel sestře ruku.
Král měl strach, když viděl, jak je Esther křehká, že by jí Ethan mohl poranit ruku. Ovšem Esther nedbala rizika, že by mohla přijít k újmě, nechala bratra, aby se jí držel.
„Potřebuje zchladit,“ řekla Esther. „Najdete někdo vodu? Úplně hoří.“
„Ovšem, hned jsem zpět,“ řekl král a odběhl hlouběji do jeskyně.
Ethanova křeč povolila, dýchal zase pravidelně. Dívky ho posadily, aby se mu dýchalo lépe. Měly co dělat, aby ho udržely společnými silami vsedě a při vědomí. Když už jim síly docházely, objevil se konečně král s velkou zásobou vody. Převzal Ethana a Iris s Esther připravily chladivé obklady na sražení vysoké horečky.
„Spát…“ zašeptal Ethan.
„Teď nemůžeš spát, bratříčku,“ zašeptala Esther a pohladila bratra po tváři. „Budeš v pořádku, uvidíš. Nevzdávej to, už kvůli nám!“
Král Alisdaire mnoho hodin držel Ethana vsedě, dokud Iris neměla jistotu, že neztratí vědomí ve spánku.
„Budeš v pořádku,“ zašeptala mu. „Postaráme se o tebe.“
Ethan spal, dokud ho neprobudil chlad. Celý se třásl.
„Je žhavý a přitom se celý třese,“ řekla Esther a přitiskla se k bratrovi, aby ho zahřála.
„Jdi spát, Esther,“ řekla Iris. „Jsi unavená a úplně bledá. Musíš si odpočinout, tvůj bratr bude v pořádku.“
Esther jen neochotně poslechla, Alisdaire ji následoval. Bylo mu jasné, že teď nebude chtít být sama se svým strachem o bratra. Sám nevěděl, co se s ním děje, neuměl si vysvětlit své pocity, proč chce být Esther neustále nablízku, chránit ji před bolestí nejen tělesnou. Poskytovat jí oporu, kterou potřebuje. Té dívce vděčí za život a snad i za záchranu své země. Nerad ji viděl smutnou se slzami v očích. Lehl si vedle ní a hladil ji, dokud neusnula.
Spali, dokud je neprobudilo zatřesení.
„Alisdaire!“ zašeptala Iris. „Esther! Vzbuďte se!“
„Co se to děje?“ zeptal se rozespale Alisdaire.
„Jste ti všichni v pořádku?“ dodala Esther.
„Pojďte honem ven!“ popoháněla ostatní Iris a pokračovala: „Ten otřes se mi nezdá, to něco se děje. Musíme zjistit co.“ Po těchto slovech se všichni rychle vyhnali na okraj jeskyně. U východu si všimli, že se venku podezřele setmělo.
„Přece už měl být den.“ Divila se Esther.
„Ano, to máš pravdu.“ Odpověděla jí Iris. A než stačila cokoliv dodat, všichni tři mohli spatřit ohromný záblesk. Než se stačili vzpamatovat, ozvalo se mohutné zahřmění, takové, že se opět zem pod nimi mírně zachvěla.
„Nezdá se mi, že by tohle byla obyčejná bouřka.“ Řekla po chvíli Iris a pokračovala: „Takovéhle silné záblesky a hřmění se v přírodě nevyskytují, podle mě je jejich původ jiný, zřejmě bude souviset s našimi nepřáteli.“
Všichni po chvíli se vrátili zpátky do jeskyně, aby se poradili, jak dál.
„Někteří by se měli jít vydat na průzkum ostrova.“ Navrhoval Alisdaire.
„To je dobrý nápad.“ Přisvědčila Esther a dodala: „Jděte vy s Iris. Já se mezitím postarám o bratra. Potřebuje mě.
„Dobrá, my půjdeme, pokusíme se zjistit, co se děje.“ Řekl král a spolu s Iris vyšli ven z jeskyně. Nebe nad nimi bylo temné a i když byl den, světla moc nebylo. Krajina kolem nich vypadala jak za soumraku o podzimních večerech, šedivá a ponurá. Alisdaire s Iris se vydali na průzkum ostrova. Cestu doprovázel mohutný a prudký déšť doprovázený bouřkou. Nad nimi na obloze se táhla černá mračna. Zdálo se, že jak tak jdou, mračna jsou stále černější a černější. Po několika chvílích došli až k místu, kde se konaly nejukrutnější boje s jejich nepřáteli. Po nich však jako kdyby se země slehla. Nikde nikdo nebyl, v místech, kde dříve se urputně bojovalo, jako kdyby se nic nedělo. Jen tu a tam leželi padlí bojovníci.
„Něco mi tu nehraje…“ pověděla zamyšleně Iris. „Vždyť tady nejen, že se bojovalo, ale bylo tu i tábořiště nepřátel. A teď zde nikdo není.“
Oba proto usoudili, že bude rozumnější vydat se na průzkum po ostrově. Cesta jim trvala docela dlouho. Rozhodli se jít podél pobřeží, třeba si něčeho podezřelého všimnou. Šli dlouho, nevěděli, jak dlouho jim cesta trvala, podivná bouřka stále neustupovala a proto i tato nepřízeň počasí jim značně znepříjemňovala cestu. Jak tak šli, povšiml si Alisdaire podivných záblesků. Vycházely z jednoho nevysokého kopce, který byl blíže ke středu ostrova. Oba se proto k tomuto kopci vydali. Cesta je dosti vyčerpala, navíc, jak se blížili k onomu osudnému kopci, mísily se jasné záblesky se setmělým nebem, což oběma hrdinům značně znepříjemňovalo orientaci. Putování však nakonec dopadlo úspěšně a zbaveni sil oba stáli před kopcem. Výstup na něj nebyl nijak složitý, ovšem za deště i takový jednoduchý kopec dal i zdatným dobrodruhům zabrat.
Po vynaloženém úsilí oba stanuli nahoře na kopci a nestačili věřit svým očím, co viděli. V kruhu se držela spousta přeživších přízraků, mohlo jich být tak třicet, víc se jich na kopec nevešlo, obíhali kolem velikého kamene a zpívali jakousi temnou píseň v neznámém jazyce. Z kamene tu a tam vyšlehl záblesk a ten ozářil poslední postavu, démona, který seděl na kameni. Seděl s roztaženýma rukama a vypadalo to, jak kdyby se snažil nasát sílu z okolí a tím se stát silnější a silnější.

V kategorii: Rozsáhlejší společná tvorba

UbohéNic mocPrůměrnéCelkem dobréVelmi zajímavé (No Ratings Yet)
Loading...
Reklama Google

Dotazy a komentáře