• RS WordPress

    Tento web používa redakční systém WordPress. Tento systém můžete zdarma stáhnout zde.


Reklama Google

Mocné kouzlo dvojčat – část 5

Jak tak lezli nahoru, čekalo je zdolat převis. První Iris natáhla ruce, co nejvýše jen mohla a přitáhla se, dalo se skoro říci, že to zdáli vypadalo, jak kdyby se vymrštila vzhůru. Nad její obratností a hbitostí se podivoval i sám král.
Když Iris stanula na skalní římse, byla řada na králi. I ten se chytil, co nejvýš jen mohl, zhluboka se nadechl, aby si dodal potřebnou kuráž a ze všech sil se přitáhl. V jeho obličeji bylo vidět značné vypětí sil, svaly rukou napnuté a takto se pozvolna posouval směrem vzhůru. Po několika okamžicích i on stanul na římse,
Nyní už stáli král s Iris nahoře a na řadě pod převisem byla jen Esther. I ta se chytla, co nejvýš jen mohla a snažila se přitáhnout. Ovšem v tom ji popadla urputná bolest zraněné ruky, chtě nechtě proto stisk, kterým se držela skály, povoloval.
„Esther, chyť se mě.“ Řekl král a natáhl ruku směrem k ní. I Iris stáhla svou ruku směrem ke své společnici, ta se jednou rukou držela skály a druhou se chytla krále, Když už se ho pevně držela, pustila se skály a ihned se chytila natažené ruky Iris.
Král s Iris společnými silami vytáhli Esther k nim. Po náročném výstupu byli vysílení a cítili každý sval na těle. Ale nemohli dovolit, aby se jejich společnici něco stalo, proto po pár okamžicích i Esther stanula na skalní římse. A všichni si mohli oddechnout, že mají výstup za sebou. Právě včas, protože akorát padla tma.
„Najdu jídlo,“ řekla Iris. „Ty zůstaň s Esther, Alisdaire.“
Esther však byla tak vyčerpaná, že již spala, když Iris donesla jídlo. Rozhodla se však ji nebudit, protože věděla, že se musí prospat. Po pár hodinách se však probudila, Iris zrovna držela hlídku a nabídla jí něco ze zásob.
„Já nic nechci,“ vzdychla Esther.
„Něco sníst musíš, Esther, vždyť jsi slabá,“ přesvědčovala ji Iris. „Ten otřes ti vzal hodně energie, je třeba ji doplnit. Ten krystal na tebe působí, pozoruji to už dlouho. Co jsme vyjeli od přístavu, skoro jsi nepromluvila, jsi bledá a v noci se neustále budíš a taky odmítáš jíst.“
„Já o tom vím,“ řekla Esther. „Ale nevím, co s tím mám dělat.“
„Jedna rada by tu byla,“ řekla Iris. „Uzavřít se před ním. I když ani to nebude možné, protože to kouzlo si už našlo cestu do tebe přes to zranění šípem a ještě snazší to má teď, když ses pořezala. Budu tě chránit štítem, aby na tebe nepůsobil.“
„Nevím, jak ti poděkovat,“ řekla Esther. „Já mám zachránit zemi před zkázou, když neovládám magii? Tys měla být na mém místě.“
„Ne, Esther, vyvolena jsi byla ty, a bez příčiny se nic nemůže stát,“ řekla Iris a objala svoji třesoucí se společnici. „Tak něco sněz a spi, za okamžik vzbudím Alisdaira, aby mě vystřídal.“
Konečně se Esther najedla a znovu usnula. Pak držel hlídku král. Přesunul se blíž k Esther, aby ji měl stále na očích.
Za svítání se vydali dál. Během cesty se jim zdálo, že jejich okolí je jakoby zahaleno do šedi temného stínu. Tří přátel se zmocnil pocit stísněnosti. Věděli, že je to tím, jak se přiblížili krystalu.
„Tam na vrcholu,“ zašeptala Esther, ve tváři úplně bílá. „V jeskyni…“
Sotva ji stačil král zachytit, jak padala.
„Esther, teď to nesmíš vzdát,“ zašeptal jí. „Nejsi sama, jsme s tebou, až do samého konce, jak jsme slíbili.“
Esther neomdlela, ale i udržet se na nohou ji stálo úsilí.
„Zachovej si jasnou mysl, je to důležité!“ zašeptala i Iris. Když se však s králem podívali vzhůru, pochopili.
Vrchol ani nebyl vidět, jak okolo něj kroužily temné přízraky.
„Provedu kouzlo neviditelnosti, ale jen na chvíli, musíme si pak pospíšit,“ řekla Iris. „Dlouho ho neudržím. Kdyby na mě nepůsobil ten krystal, tak ano, ale za těchto podmínek bohužel ne.“
Král a Esther přikývli. Iris ještě kouzlo uzpůsobila tak, aby se navzájem viděli, ale nepřátelům zůstali skryti. Takto chráněni šplhali na vrchol.
Cesta vzhůru pro ně byla velice náročná. Jak stoupali výš a výš, sílila i moc krystalu, která našim hrdinům ubírala síly. Dalo jim to mnoho úsilí, než se dostali k vrcholu a k vchodu do jeskyně. Díky kouzlu neviditelnosti si jich nepřátelé nevšimli. Jakmile však stanuli u vchodu, byli z náročné cesty velmi vyčerpaní. Iris už nebyla schopna déle kouzlo udržet, proto už nyní byli pro všechny viditelní. Dříve, než si jich však kdokoliv všiml, proplížili se dovnitř do jeskyně. Hned u vchodu je však čekalo nemilé shledání, dva přízraky hlídaly vchod do jeskyně. Král s Iris neváhali a vytasili své meče. Ihned se po nepřátelích vrhli a během několika okamžiků mohli postupovat dál. Boj je ani nestál moc sil. Šli dlouhou temnou chodbou, zdálo se, že nemá konec. Ani jeden z nich nevěděl, jak dlouho tou chodbou vlastně šli. Vedl je jen instinkt Esther, která cítila sílu krystalu.
Po několika okamžicích vstoupili do ohromné místnosti. Jak si po chvíli všimli, tak za touto místností byla místnost ještě další, ze které vycházela jasně rudá záře.
Ale v této místnosti na ně čekalo nemilé překvapení. Po obou stranách čekali nepřátelé a to nejen ony přízraky, se kterými se už setkali. Byli tu však i démoni.
Nastal nelítostný boj, král a Iris se bili jako celá armáda, Iris si pomáhala magií a bojovala spolu s králem. Pro něj i pro sebe vyčarovala ochranný štít, který je chránil před magickými útoky.
„Jdi, Esther!“ vykřikl král.
„My je zdržíme a přijdeme za tebou.“ Dodala Iris.
Po těchto slovech se Esther proplížila mezi zuřící bitvou. Tak tak, že se jí nic nestalo. Prošla krátkou chodbou, až došla do místnosti, v jejímž středu byl krystal. Jeho temně rudá záře osvěcovala celou místnost. Esther po vstupu do místnosti pocítila slabost. Najednou měla pocit, jak kdyby se vznesla vzhůru a celou místnost viděla jakoby z výšky. Kolem krystalu sedělo devět démonů. Vypadalo to, že provádí nějaký rituál. Byli tak zabraní, že si ani stojící Esther nevšimli. Takhle je chvíli Esther pozorovala. Přemýšlela, co udělat, jak jim ten krystal nenápadně vzít. Najednou však byla tma, všechno kolem ní zmizelo, rudá záře, démoni, všechno. Bylo jen ticho a tma.
Esther celou dobu ležela na zemi a naprosto zbavená sil.
Mezitím probíhaly boje mezi králem, Iris a skupinou nepřátel. Trvaly dlouho, nepřátel bylo hodně a oni jen dva, zdálo se jim, že ani nemají šanci všechny porazit. Naštěstí zatím žádný z nich nebyl nijak vážně zraněn, proto jim v boji bránilo jen silné vyčerpání a také moc krystalu z vedlejší místnosti.
Po náročném souboji se jim však povedlo protivníky rozehnat, někteří padli a někteří se dali na útěk, když viděli, s jakým soupeřem se to setkali. S takovým nasazením, s jakým šli do boje naši hrdinové, se určitě nesetkali.
Boje skončily. Iris s králem se pomalu přiblížili k ležící Esther. I oni viděli krystal zářící temně rudým světlem a viděli i démony kolem něj. Bylo jich devět, přesně tolik, kolik jich viděla Esther.
„Esther, slyšíš mě? Jsem u tebe.“ Pravil král a sklonil se nad ni. Všiml si, že je v obličeji celá bledá, podobně jako tehdy, když byla v moci krystalu.
„To jsi ty, Alisdaire?“ Esther otevřela oči.
„Tak to nebyl sen, tohle místo, viděla jsem ho.“ Zašeptala.
„Co se tu stalo?“ chtěla vědět Iris.
Esther jí vylíčila to, co viděla, démony, krystal a i to, že na vše se dívala jakoby z výšky.
Po chvíli si rozmluvy našich hrdinů povšimlo už i oněch devět démonů.
Nepromluvili, jen se otočili a snažili se pohlédnout Esther, Iris a králi Alisdairovi do očí. Pomalu se k nim přibližovali.
Esther zjistila, že si jí démoni nevšímají. Nechápala to, vždyť o ni jim přece šlo. Iris se na ni podívala, v tu chvíli Esther pochopila. Iris provedla kouzlo neviditelnosti, ač byla sama na pokraji sil. Musela si pospíšit, protože věděla, že Iris nemůže své kouzlo dlouho udržet. Zvedla se proto na všechny čtyři, postavit se sama nedokázala, a s vypětím všech sil se plazila ke krystalu. Vyzařovalo z něj horko, které jakoby ji chtělo spálit. Esther se ale nevzdávala, postupovala k němu.
Vzala krystal do rukou. Byl žhavý a popálil ji. Stěží potlačila výkřik. A pak na ni moc krystalu znovu zapůsobila. Esther měla vidění, kde její bratr ležel mrtvý na bojišti, král se přidal na temnou stranu a stal se přízrakem a zabil Iris… Pak se však vzpamatovala a uvědomila si, že to způsobuje krystal. Rozběhla se s ním dlouhou chodbou, kde viděla denní světlo.
Kouzlo Iris zatím přestalo působit. Nebylo divu, protože Iris se s Alisdairem museli soustředit na boj s démony. Viděli však, kudy Esther běžela.
„Slábnou, poradíš si s nimi i bez magie, Alisdaire,“ zašeptala Iris. „Běžím za Esther!“
„Zachraň ji,“ prosebně odvětil král.
Iris se rozběhla chodbou za Esther. Lekla se, když viděla několik přízraků, jak běží za ní. S taseným mečem ještě zrychlila, i když sotva popadala dech. Jednu temnou postavu bodnutím srazila. Další ji však zasáhl do ruky. Střelhbitě si přehodila meč do druhé a skolila dalšího protivníka. Pak konečně udělala okolo sebe štít, takže další na ni již nemohli.
Esther vyběhla z jeskyně, a když si dopřála oddech, zjistila, že je vysoko nad jezerem. Přízraky jí byly v patách.
„Nedostanete ani krystal ani mě!“ vykřikla Esther a skočila…
„Esther!“ vykřikla Iris, zastrčila meč zpět do pochvy a skočila za ní. Doskočila blízko Esther, jakmile se k ní dostala, chytila ji a plavala s ní k druhému břehu.
„Iris…“zašeptala Esther. „Zničila jsem ho… rozpadl se…“
„Dokázalas to,“ odvětila Iris dojatě. Pak však cítila, jak Esther ochabuje.
„Nevzdávej to, Esther!“ křikla na ni. „Musíme doplavat ke břehu, no tak! Tohle sama nezvládnu! Plavej, Esther, prosím!“
Esther byla tak vyčerpaná, že neměla sílu plavat. Ke všemu ji nesnesitelně bolely obě ruce. Věděla však, že Iris, ač byla velmi zdatná, ji nemůže táhnout až na břeh. Snažila se proto, jak jen mohla.
Král Alisdaire úspěšně dokončil souboj s démony. Vyvázl nezraněn, všechny své nepřátele pobil. Pak utíkal co nejrychleji na břeh jezera, kam mířily Iris a Esther. Když viděl, jak Iris s vypětím všech sil plave a ještě přidržuje zcela vyčerpanou Esther, svlékl se a vrhl se okamžitě do vody. Vybroušeným stylem rychle plaval k oběma dívkám.
Esther již jen napůl vnímala, že ji uchopily královy silné ruce, dokud neslyšela jeho uklidňující hlas:
„Nenamáhej se, Esther, jen zůstaň při vědomí, dostanu tě na břeh. Iris, ty pomalu plav za námi, jak zvládneš. Setkáme se na břehu.“
Král plaval, co mu síly stačily. Během toho si všimnul, že Esther má na spánku dlouhou ránu, která lehce krvácí. Jakmile již dosáhl na dno, vzal Esther do náručí a vynesl ji na břeh. Za chvíli po nich doplavala i Iris. Převlékli se do suchého a teple Esther zabalili. I tak se celá třásla. Otočila se na bok a stočila se do klubíčka, aby jí bylo tepleji. Tehdy si král a Iris povšimli jejích rukou.
„To ten krystal,“ zašeptala Esther. „Jakmile byl nad vodou, rozskočil se na kusy. Bolí to…“
Ruce měla popálené, jak do nich vzala krystal, a navíc ještě pořezané od jeho úlomků, z nichž některé zůstaly zabodnuté v popáleninách. Jedna střepina zůstala i v ráně na dívčině spánku.
„Musíme ty úlomky vyoperovat.“ Řekla Iris. „A budu potřebovat tvou pomoc, Alisdaire.“
„Cokoliv si přeješ, Iris.“
„Potřebuji, abys Esther přidržoval, abych mohla úlomky vytáhnout, bude to bolestivé, navíc, když má ruce popálené.“
Iris se pustila do práce, opatrně nahmatala první střepinu na levé ruce, uchopila svůj nůž a udělala řez. Esther jen usykla bolestí, jak jí nůž rozřízl popálenou kůži, král ji celou dobu držel za ruku a utěšoval. Iris mezitím opatrně nahmatala střep krystalu a opatrně jej vytahovala ven, šlo to ztuha, byl hluboko v ráně. Esther jen ležela, po tváři jí tekly slzy a sotva mohla snášet tu ukrutnou bolest…
„Tak a první úlomek je venku!“ řekla Iris, když už jej pevně držela v ruce.
„Teď ještě ránu vyčistím desinfekčním lektvarem, bude to asi pálit, ale musí to být, aby se ti rána brzy zahojila.“ Jak řekla, tak také udělala. Poté ještě ránu obvázala.
A po chvilce se pustila do vyjmutí dalšího úlomku, na té samé ruce měla Esther ještě další dva úlomky, opět byla potřeba postupovat velice pomalu, zdálo se dokonce, že tyto dva úlomky jsou snad ještě hlouběji než ten první. Esther už ani nekřičela, ani se nijak neprojevovala, po tváři jí stékaly slzy, jen tu a tam sebou cukla bolestí. Po několika chvílích už i tyto dva úlomky byly venku.
„Tak a je to. Chvilku si odpočiň, pak ti odoperuji i úlomky z druhé ruky.“
Tam měla Esther jen dva úlomky, proto tato práce zabrala méně času než předtím. Ale i tak to stálo Esther mnoho sil. Když tu si povšiml král, jak je Esther celá pobledlá, až se zděsil.
„Je to, jak jsem čekala. Nejen, že jsou úlomky hluboko v ranách, ale ještě Esther ubírají síly. Musím co nejdříve vytáhnout i poslední úlomek.“ A s těmito slovy se pustila do operace, musela postupovat velmi pomalu a obezřetně, už jednu ránu Esther na hlavě měla, Iris ji proto jen o malinko zvětšila, aby mohla úlomek uchopit a opatrně vyjmout, jakmile však chtěla udělat řez, Esther s sebou prudce cukla. Alisdaire ji držel, co mu jen síly stačily. Sám byl udiven, kde se v ní bere tolik sil, měl co dělat, aby ji udržel.
Iris opatrně vytáhla poslední úlomek krystalu, vyčistila ránu desinfekčním lektvarem a převázala ji.
„A je to hotovo, teď musí Esther chvíli odpočívat. Buď u ní, Alisdaire.“
Král uposlechl a chytil Esther za ruku, opatrně jí otřel obličej a pohladil po vlasech.
„Je to za námi, neboj, už bude jen dobře.“
Esther jen ležela a tiše zašeptala: „Děkuji tobě i Iris, postarali jste se o mě.“ Chvíli Esther ležela, když k ní přišla Iris a v ruce držela nádobku s podivnou mastí.
„Co to je?“ zeptal se Alisdaire.
„Hojivá mast, tím natřu Esther ty popáleniny, aby se snáze zahojily.“ Řekla Iris a pustila se do práce. Jakmile nanášela mast, pro Esther to bylo velice bolestivé, mast to byla pálivá a štiplavá. Navíc Iris musela natřít i místa, kde předtím byly úlomky krystalu. Esther ležela, jen slabě dýchala a oči zavřené. Byla tak slabá, že ani nebyla schopna křičet či se nějak projevovat.
„A je to, odpočiň si.“ Řekla Iris.
„Děkuji ti, Iris, nebýt tvé pomoci, sám bych se o Esther nedokázal postarat.“ Dodal pak král.
„Hlídej ji, buď u ní, ona tě potřebuje, krystal jí sebral téměř veškerou sílu, dostane se z toho, ale musí sama chtít. Hlavně hlídej, aby pravidelně dýchala a neztrácela vědomí, udělala jsem pro ni, co jsem mohla.“ Řekla Iris.
„Esther, jsem u tebe, bude to dobré, zvládneme to.“ Král se nad ní sklonil a jemně ji pohladil po tváři. Esther otevřela oči.
„Alisdaire, jsi tu?“zašeptala. „Tady je jen tma, nic nevidím?“ dodala. „Kde jsi?“
„Tady, vedle tebe,“ odpověděl jí Alisdaire. „Možná začneš vidět, možná ne, to nemůžeme s jistotou říci. Můžeme jen doufat, že bude zase všechno v pořádku. Horečku nemáš, to je dobré znamení, pokud nestoupne, tak ti bude brzy lépe…“
„Jsem slabá,“ zašeptala Esther. „Chci se uzdravit a konečně vidět bratra, zda je v pořádku. Na ostrově se stále bojuje. Mám o Ethana strach.“
„Jakmile na tom budeš lépe, vyrazíme, slibuji,“ řekl král.
Díky péči jejích společníků se Esther dařilo brzy o mnoho lépe. Popálená místa ji už nebolela.
„Alisdaire!“ vykřikla Esther. „Podívej se, něco sem letí!“
„Ty vidíš, to je skvělé!“ usmál se král. „Ach, vždyť to jsou obyvatelé jeskyně na vrcholu, kde byl krystal. Jsou to Modří jestřábi, jejich domovem je v celé mé říši pouze tato jeskyně. Modří jestřábi jsou vytrvalí letci, i člověka unesou. Také jsou velmi přátelští, pokud poznají, že nejsi nebezpečná.“
„Děkujeme, náš králi, že se můžeme vrátit domů,“ promluvil první a největší z ptáků, když slétli ke králi a Esther, která nepřestávala obdivovat temně modré peří jestřábů.
„Mně neděkujte,“ řekl král. „Vaše díky by měly být směřovány zde k Esther, bez ní, byste nezískali zpět svůj domov. To ona zničila krystal a nebýt její statečnosti, sotva bych tu s vámi hovořil.“
Vtom přišla Iris. Když uviděla krále a Esther, jak hovoří s Modrými jestřáby, uklonila se, zcela neschopna řeči.
„Iris nám pomáhala,“ promluvila konečně Esther.
„Jaká čest, vás vidět,“ vydechla Iris. „Esther, nesu ti lék a podívám se na stav tvých poranění.“
„Vděčíme vám třem za mnohé,“ promluvil opět jestřáb. „Povězte mi, co pro vás můžeme udělat?“
Chvíli všichni mlčeli. Neměli odvahu vyslovit, co by si od Modrých jestřábů mohli přát.
„Pokud bych mohla něco říct,“ ozvala se Esther, „pak bych jedno přání měla. Ráda bych se brzy dostala na ostrov, kde žijí Ostrovní mágové. Zuří tam boje, ten hlavní teprve přijde. Můj bratr je v královské armádě, proto je mým přáním být mu nablízku.“
Iris se na Esther usmála. Jejich přání bylo společné.
„Ovšem, láska,“ řekl jestřáb. „Dopravíme vás na ostrov, jakmile si odpočinete, a ty, Esther, zesílíš.“
Když mluvíme o zesílení, přinesla jsem ti nápoj právě pro tento účel, Esther,“ řekla Iris. „Tvé ruce jsou téměř zahojené, nečekala jsem, že to půjde tak rychle.“

V kategorii: Rozsáhlejší společná tvorba

UbohéNic mocPrůměrnéCelkem dobréVelmi zajímavé (No Ratings Yet)
Loading...
Reklama Google

Dotazy a komentáře