• RS WordPress

    Tento web používa redakční systém WordPress. Tento systém můžete zdarma stáhnout zde.


Reklama Google

Mocné kouzlo dvojčat – část 2

Toho dne navečer dorazili do královského města.
„Už jsi zpět, Iris,“ oddechl si její otec. „Král tě očekává. A kdo jsou tví přátelé?“
„Ethan a Esther, potkala jsem je na cestě,“ odpověděla Iris. „Ohlas nás všechny u krále.“
O několik okamžiků později již vstoupili do královy síně.
„Vítejte,“ oslovil je král Alisdaire. „Jaké mi neseš zprávy, Iris?“
„Špatné, můj pane, vesnice byla napadena a vypálena, vědma je mrtvá. Mí přátelé jsou se mnou na její radu, setkali jsme se v horách. Ethan a Esther byli právě na cestě za vědmou, bohužel nedošli. Ale Esther nás může zachránit, má vnitřní oko, je naší jedinou nadějí,“ řekla Iris.
Král nemohl spustit oči z Esther. Jak se na ni díval, zdála se mu něčím výjimečná.
„Co jsi viděla, Esther?“ otázal se jí. Dívka lehce zrudla, když zvedala oči k mladému králi.
„Jste v ohrožení, můj pane,“ řekla. „Zemi hrozí vláda démonů a přízraků, jedna vesnice byla zničena, nyní hledají přeživší. Viděla jsem královský erb a blesk, což znamená, že váš život je ohrožen.“
„Věřím tvým slovům, Esther,“ řekl král. „Je načase rozhodnout, co budeme dělat.“
„Nejsem rádkyně, ale smím-li poradit…“ vložila se do hovoru Iris.
„Jen mluv, vážím si názorů tvých i tvého otce,“ přisvědčil král.
„Měl byste okamžitě uprchnout, svolat armády Ostrovních mágů, kteří vám pomáhají,“ navrhla Iris. „Esther, ty jsi neméně důležitá, také by ses měla ukrýt.“
„Tvůj návrh se mi líbí, Iris,“ řekl král. „Svoji vládu dočasně svěřím tvému otci a tobě. Ovšem Esther…“
„Můj králi, mohu odjet s vámi,“ řekla Esther. „Nebojím se nebezpečí a s Ostrovními mágy bych se také ráda poradila, mám-li zachránit zemi.“
„Cesta bude dlouhá a nebezpečná, ale budiž, pojedeš se mnou,“ přisvědčil král.
„Je mi ctí, můj pane,“ řekla Esther.
„Já se přihlásím do armády, pane,“ řekl Ethan.
„Já také,“ řekla Iris.
„Děkuji, velmi jste mi pomohli, mí přátelé,“ řekl král. „Esther, vydáme se na cestu ještě dnes. Dám připravit koně a zbroj i pro tebe. Snad se tu brzy všichni ve zdraví setkáme.“
Esther se rozloučila s bratrem a Iris a vydala se s králem na dlouhou cestu za ostrovními mágy.
„Nikdy jsem neseděla na koni,“ řekla Esther.
„Je to prosté, jen dáš nohu do třmenu a vyskočíš do sedla,“ poradil jí král. Esther se lehce vyšvihla do sedla.
„A jak seskočím?“ chtěla vědět Esther.
„Přehoď nohu a sklouzni po boku dolů,“ opět jí poradil král. „Neměj strach, zachytím tě, když budeš padat.“
Když Esther dokázala vyskočit na koně a seskočit dolů, vyjeli.
„Ještě jednu věc jsem chtěl říct,“ promluvil král během jízdy. „Neříkej mi králi ani můj pane. Říkej mi jménem a tykej mi.“
„Jak si přeješ, Alisdaire,“ řekla Esther.
Jeli dlouho do noci, utábořili se na břehu moře. Přespali do rána.
Král Alisdaire odvedl koně do stájí, které mu patřily. Na pobřeží to bylo ještě kousek pěšky.
Náhle však Esther zaslechla hlasy. Zněly ledově a krutě. Král tasil meč. Jeho společnice viděla letět vzduchem šíp. Mířil přímo na krále. Neváhala a skočila přímo do jeho dráhy.
„Bože, Esther!“ polekal se král, když viděl, jak dívce trčí dlouhý šíp z ramene. „Rychle do loďky!“
„Bolí to,“ usykla Esther. Z ramene jí tekla krev.
„Jakmile budeme v loďce, odstraním ti to, jen klid, budeš v pořádku,“ uklidňoval Esther král.
Král Esther pomohl nastoupit do loďky. Esther se zhroutila. Král ji jednou rukou držel za ruku. Druhou rukou nařízl ránu a vytahoval šíp. Esther věděla, že nesmí křičet. Jen slzy jí tekly, obličej měla zkřivený bolestí. Králi to drásalo srdce, že působí Esther bolest. Byl dojat její odvahou. Ta dívka mu zachránila život…
„Už budu hotov, ještě zašít a obvázat,“ mluvil na ni král. „Nejhorší už máš za sebou. Tohle už vydržíš.“¨
Dokončil operaci. Otřel Esther tvář od slz, nechal ji ležet a chopil se vesel. Vlny šly proti němu, což poněkud znesnadňovalo pohyb loďky vpřed a ostrov byl daleko. Cesta zpočátku šla hladce, Alisdaire měl plno sil a odhodlání. Věděl, že i když poskytl Esther první pomoc, bez pomoci velitele ostrovních mágů se zcela neuzdraví. On sám neměl zkušenosti s léčitelstvím, jen Esther ránu ošetřil.
Jak pluli dál, na krále padla únava. Každý pohyb kupředu byl pro něj čím dál tím víc namáhavější, cítil na svém těle značné vysílení, v obličeji začínal rudnout a po celém těle mu stékal pot. Každý záběr byl pro něj namáhavější a namáhavější. Když v tom si povšiml, jak je jeho společnice pobledlá. Nevěděl zpočátku, co s ní je. Byla tak zesláblá, jen zlehka dýchala. Jakmile se jednou rukou dotkl jejího čela, bylo mu vše jasné. Šíp byl evidentně jedovatý a jed už začíná působit. Esther má horečku. Musel proto přidat, aby co nejdříve mohl vyhledat pomoc. Sám nevěděl, jak by jí mohl pomoci. Nepolevoval ve svém úsilí a vesloval, co mu jen síly stačily.
Jak tak pluli dál a dál, zdálo se mu, že voda houstne, byl to však jenom klam způsobený jeho velikým vyčerpáním. Každý záběr pro Alisdeira byl namáhavý a cítil každý sval v těle. Paže už měl tak vysílené, že si nebyl jist, zda vůbec vydrží do konce.
Cestou však nespouštěl oči z Esther. Ta byla čím dál slabší, chvílemi ztrácela vědomí. Král se ji snažit udržet při vědomí a i přesto, že on sám byl velmi vysílený, promluvil na ni:
„Neztrácej vědomí, nevzdávej to, brzy budeme tam.“ Jeho hlas byl velmi tichý a pro Esther uklidňující.
Jakmile v dálce spatřil ostrov, mohl si oddechnout, že už je blízko. Ale i tak to byl ještě kus cesty. Král již ruce téměř necítil, díky velké únavě. Soustředil zbytky svých sil do každého záběru, chtěl být na ostrově co nejdříve. K cíli ho vedlo jen pomyšlení na Esther. Musel se jí odvděčit za to, jak statečně se zachovala
Když už dorazili k pevnině, král byl velmi unavený a vyčerpaný, po těle mu stékal pot, v tváři byl zarudlý a stěží popadal dech. Z posledních sil se vypotácel z lodi. Ovšem díky značné námaze, kterou musel při cestě podstoupit, sotva vylezl z loďky, upadl do písku na pobřeží a chvíli ležel a těžce oddechoval.
Ležel tam však jen chvíli, poté, co trochu nabral dech, se pomalu posadil. Nakouknul do lodi, kde viděl ležící Esther. Natáhl k ní ruku a sáhl jí na čelo. Cítil, že horečka jí neklesla. Neváhal proto a pomalu vstal a šel namočit šátek do vody, tím Esther ovázal hlavu, aby ji trochu zchladil. Hlavně se snažil dohlédnout na to, aby zůstala při vědomí a pravidelně dýchala. I on si mezitím odpočinul aspoň natolik, aby mohl nabrat dost sil na to, aby mohl dojít za vůdcem ostrovních mágů. Naštěstí jejich hlavní sídlo nebylo od pobřeží daleko a cesta k němu trvala celkem krátkou dobu.
„Vydrž tady, dojdu pro pomoc.“ Řekl Alisdaire a lehce pohladil Esther po vlasech.
Ta na chvíli otevřela oči a upřeně se dívala na krále. Jak kdyby v něm viděla svého spasitele. Král neváhal a jakmile se cítil o něco lépe, vydal se opět na cestu k vůdci ostrovních mágů, který se vyznal nejen v oblasti magie, ale také měl jisté schopnosti a znalosti léčitelské, díky kterým byl ostrovany často vyhledáván.
Cesta k němu byla pro Alisdaira po namáhavé plavbě náročná, ale on moc dobře věděl, že na této cestě závisí život jedné velmi statečné dívky.
Když dorazil do cíle, vůdce ostrovních mágů krále přivítal:
„Copak si přejete, můj pane?“
„Buď zdráv Morpheusi, potřebuji tvou pomoc. Přivezl jsem s sebou dívku, obětovala se, aby mi zachránila život. Vletěla do dráhy letícího šípu, který by mě jistě jinak zasáhl. Teď se zmítá v horečkách, střídavě je při vědomí, nevím si s tím rady. Ty se vyznáš v léčitelství, co vím z doslechu. Vypráví se o tvých zázračných schopnostech a o tvých znalostech v širokém okolí.“
„Moc rád vám pomohu, můj pane.“ Odpověděl Morpheus, vůdce ostrovních mágů. A po těchto slovech se vydali zpět k loďce. Jakmile dorazili na pobřeží, král zavedl Morpheuse k ležící Esther. Ten se na ni chvíli upřeně díval a pak zamyšleně povídá.
„Šíp, kterým byla zasažena, obsahoval určitě jed. V tuto chvíli pro ni nemůžeme víc udělat, než připravit směs, která jí může pomoci v boji s jedem. Budu k tomu však potřebovat i vaši pomoc, můj pane.“
„Cokoliv si žádáš, chci Esther oplatit její neskutečnou statečnost.“
„Budu potřebovat, trochu vaší krve,“ řekl Morpheus. „A teď tu dívku odneseme do mého sídla.“
Král vzal Esther do náruče a vynesl ji z loďky. Pokračoval za Morpheusem do jeho sídla, kde měli v plánu dívku vyléčit. Esther se začala zmítat v prudkých křečích, až měl Alisdaire co dělat, aby ji udržel. Křeče ji držely celou cestu, dokud nedošli do jeskynního obydlí, kde Morpheus žil.
Uložili Esther na lůžko a čekali, až křeče povolí. Pak Morpheus odkryl její zranění. Rána se již zacelila, což však nebylo dobré, protože jed zůstal v těle. Ohmatal prsty ránu. Ester se napjala bolestí, křičet se neodvažovala.
„Držte ji pevně, můj králi,“ řekl Morpheus. „Ta rána se musí znovu otevřít. Hroty těchto šípů totiž mají ošklivou vlastnost. Lámou se přímo v ráně. Takže jste si zajisté byl jist, že jste šíp odstranil beze zbytku, ale bohužel, kousek zůstal uvnitř. Takže my ho musíme vyjmout. Je docela hluboko, Esther to bude hodně bolet. Nesmí se hýbat.“
Král pevně chytil Esther. Cítil z ní horko, jak byla celá rozpálená.
„Budeš v pořádku, Esther, neboj se,“ zašeptal jí. „Hlavně se teď nesmíš hýbat. Snaž se uvolnit, nebude to tak bolet. Jsi statečná, vydržíš to.“
Esther se na něj podívala, v očích bolest a slzy. Morpheus znovu rozřízl zavřenou ránu na jejím rameni. Dívka zvrátila hlavu dozadu, celé tělo napjaté. Pak léčitel musel vnořit prsty tam, kde tušil, že by mohl být úlomek hrotu. Hmatal hluboko v ráně. Esther tekly slzy, nedokázala je zastavit.

V kategorii: Rozsáhlejší společná tvorba

UbohéNic mocPrůměrnéCelkem dobréVelmi zajímavé (No Ratings Yet)
Loading...
Reklama Google

Dotazy a komentáře