• RS WordPress

    Tento web používa redakční systém WordPress. Tento systém můžete zdarma stáhnout zde.


Reklama Google

Odhalení skryté hrozby – 3. část

Evelyn s Derekem cestovali celý den. Jakmile však padla tma, usoudili, že bude nejlepší si odpočinout v bezpečném úkrytu v horách. To jim ale nebylo souzeno.
„Je ti něco, Evelyn?“ optal se Derek, když viděl, jak Evelyn zbledla a pevně zavřela oči.
„Blíží se,“ zašeptala Evelyn. „Cítím je, jdou přímo na nás! Démoni, je jich spousta!“
„Máš pravdu, už je i vidím,“ potvrdil Derek. „Jen nevím, jak se jim ubráníme.“
„Dokážeme to,“ ubezpečila ho Evelyn. „Umím vytvořit kouzelný štít, ale je jich mnoho, budu potřebovat tvou pomoc. Budeme se držet za ruce, mysli jen na to, jak se kolem nás zhmotňuje neviditelná clona, která nás ochrání. Rychle, dokud jsou daleko.“
Derek neváhal a chytli se s Evelyn oba za ruce. Ta zašeptala několik zvláštních slov, bylo to zaklínadlo, pak společně s Derekem natáhli ruce před sebe, oba se soustředili na jedinou věc, na ochranné kouzlo. Po pár okamžicích se před nimi pozvolna objevila jasně bílá záře, která je obklopovala ze všech stran. Tuto záři však viděl pouze Derek, démonům, kteří se za nimi blížili, se jevili oba jen stojící. Avšak jakmile se první démoni k nim přiblížili a dostali se k nim natolik blízko, narazili do neviditelné zdi. Náraz byl tak prudký, že jednoho po druhém odmrštil několik kroků zpátky. Tito démoni byli slabí, proto brzy své snahy proniknout přes ochranný štít vzdali. Avšak bylo jich moc, Dereka i Evelyn brzy opouštěly síly.
„Musíme ještě vydržet.“ Řekl Derek Evelyn, když viděl hordu démonů., která se k nim blížila. Evelyn i Derek už byli na pokraji svých sil, avšak přesile zdárně odolali, ani taková horda démonů nedokázala jejich ochranný štít prolomit. Avšak oba dobře věděli, že dalšímu náporu by už vzdorovat nedokázali. Po pár chvílích bylo nebezpečí zažehnáno. Ti z démonů, kteří přežili, se dali na ústup, některé náraz do ochranného štítu stál život.
Derek a Evelyn si mohli oddechnout, bylo to za nimi. Derek si všiml, jak je Evelyn díky úsilí, které teď podstoupili, strašně zesláblá, měla co dělat, aby se udržela na nohou. Derek jí proto pomohl posadit se a oba si oddechli, že je nebezpečí za nimi.
Chvíli oba po namáhavém boji odpočívali, když tu řekla Evelyn:
„Blíží se, vůdce, bude rozhodující bitva, cítím ho, je blízko.“
„Nikoho nevidím, ale věřím tvým schopnostem. Neboj se, zvládneme to.“
„Blíží se, mám strach, Dereku.“ Špitla Evelyn.
„Nemusíš se bát, zvládneme to.“
Po chvíli před nimi stanul sám Giddeon.
„Tak tady vás mám! Dobrý pokus, jednu z mých jednotek se vám podařilo vyřídit, ale proti mně nemáte žádnou šanci. Ovládám tolik temných kouzel, že si mohu vybírat ze stovek způsobů, jak vás oba mučit a pak zabít.“ Promluvil na ně se zlověstným úsměvem ve tváři.
„To ty jsi za tím vším tím zlem!“ odpověděla mu Evelyn. „Já tě poznala už v ústavu, proto jsem věděla, proč tě k sobě nemám pouštět, když jsem byla nemocná. Připrav se na rozhodující souboj! Skoncujeme s tím zlem!“
„Myslíš si, že můžeš porazit jednoho z nejmocnějších čarodějů? Ty, mladá dívka, bez zkušeností, znáš jen pár obranných kouzel, kdežto já ovládám spousty kouzel starodávné černé magie a není pro mě problém tě zabít a tvého přítele taky!“
„Tak dost, to by stačilo!“ řekla rázně Evelyn a pevně uchopila do levé ruky meč, který dostala od Minervy a ruku natáhla směrem, odkud slyšela Giddeonův hlas. Giddeon však hbitě uskočil a meč ho proto nezasáhl.
„Tak děvčátko by si chtělo hrát. Podívejme se na to.“ Řekl s úšklebkem Giddeon.
„Nás nezastrašíš.“ Vložil se do sporu už i Derek.
„Nebyl bych si tím tak jistý, mladíku, moc si troufáš.“ Počastoval Dereka úšklebkem Giddeon.
Derek však neváhal a chytil Evelyn za ruku, ve které držela meč a navigoval ji, kde Giddeon je. Evelyn se snažila Giddeona bodnout, i když se do něj trefila, jakoby narazila na cosi, co probodnout nešlo.
„Hlupáci, mě nemůžete zasáhnout. Chrání mě neviditelný štít.“ Smál se tiše Giddeon.
„Musíme ho trefit přímo do srdce.“ špitla Evelyn.
Derek navedl Evelyninu ruku s mečem přímo proti Giddeonově hrudi v místech, kde měl srdce. „Teď!“ vykřikl a Evelyn z posledních sil bodla meč v tom směru. Ozval se ohlušující Giddeonův výkřik.
Giddeon však jen tak k zemi nepadl, naopak ještě stačil Evelyn zaklít kouzlem, které jí každou vteřinou ubíralo sílu.
„Vydrž, Evelyn, nevzdávej to, brzy je to za námi“ povzbuzoval Evelyn Derek. Ta stále držela meč v té samé poloze, co doteď a ze všech sil se snažila zatlačit jej co nejhlouběji Giddeonovi do těla. Derek jí v jejím úsilí pomáhal. Celou situaci provázel temně znící Giddeonův řev. Zdálo se, že Giddeona není možné porazit, Evelyn už byla tak zesláblá, že už skoro nebyla schopna meč udržet. Avšak Derek ji pořád tiše povzbuzoval a také jí pomáhal meč udržet.
Po pár chvílích se ozvala ohlušující rána a Giddeon padl mrtvý k zemi. Evelyn vypadl meč z ruky a vysílená se svalila na zem. Derek k ní okamžitě přiskočil a hned se musel přesvědčit, zda je Evelyn naživu.
Sklonil se k ní, zjistil, že dýchá, ale jen velice tiše. Její srdce bilo, ovšem velmi slabě. Kdyby tu byla Minerva, pomyslel si Derek. Sám neměl příliš mnoho znalostí léčení. Ránu by ošetřit dokázal, ale Evelyn byla zasažena kouzlem, a v tom se nevyznal. Mohl tedy jedině vyčkat, zda kouzlo pomine, když jeho vysílatel padl. Sedl si k Evelyn a držel ji za ruku.
Evelyn ležela v bezvědomí. V hlavě slyšela hlasy lidí, kteří již ze světa odešli.
„Evelyn, zůstaň naživu! Zachránilas životy tolika lidem, nesmíš zemřít!“ Ten hlas patřil jiné dívce z ústavu, Rosii.
„Evelyn, dítě! Tady pro tebe ještě není místo, i když sama jsem se sem odebrala, když jsi byla ještě malá. Ty máš ještě čas!“ To na ni promluvila matka.
Derek měl o Evelyn strach. Nebyli příliš daleko od Minerviny jeskyně, proto ji opatrně vzal do náručí a nesl ji k léčitelce.
„Jak jsem čekala, jste tu,“ přivítala Dereka Minerva. „Blahopřeji, dokázali jste to.“
„Ten zlosyn zasáhl Evelyn kouzlem, je pořád slabší a slabší, ale ještě žije,“ pověděl Derek, co se přihodilo. „Proto jsem ji přinesl za vámi, abyste jí pomohla.“
„Přežije, ale musí sama chtít,“ řekla Minerva. „Budu na ni pravidelně dohlížet. Pokus se ji přivést k vědomí a až ho nebude ztrácet, tak ji nechej prospat. Pak musí začít cvičit, nejdříve rozhýbat celé tělo, pak ať ti stiskne ruku, několikrát denně a pokaždé procvičit obě ruce. Jakmile bude při vědomí, pravidelně ji zvedni do sedu. Snad to zvládne.“
Zatímco Minerva dávala Derekovi instrukce, Evelyn se zachvěla a otevřela oči.
„Dereku?“zašeptala.
„Jsem u tebe.“ Derek k Evelyn okamžitě přiskočil a chytil ji za ruku.
„Cítím se tak slabá…. Tak slabá….“ Zašeptala Evelyn.
„Hlavně nesmíš ztratit vědomi… nevzdávej to… Evelyn… jsem u tebe… nevzdávej se… dokážeš to…“ Derek dělal všechno proto, aby o něm Evelyn věděla a aby neztratila vědomí. Záleželo mu na jejím životě. Pořád na Evelyn mluvil, držel ji za ruku. Ale všiml si, že mu Evelyn přestávala dýchat.
Derek hned věděl, jak na takovou situaci reagovat díky instrukcím, co dostal od Minervy. Zaklonil Evelyn hlavu a zašeptal na ni: „Nevzdávej to, Evelyn, no tak… dýchej… nadechni se, zhluboka.“ Evelyn po chvíli začala zvolna dýchat, ale její dech byl velice slabý.
„Nevzdávej to, bude to dobré.“ Derek si všiml, že už Evelyn začíná dýchat normálně. Ale oči měla zavřené.
„Jsem tak slabá… tak slabá….“ Zašeptala.
„Evelyn, nevzdávej to, nesmíš ztrácet vědomí… bojuj, bude to v pořádku.“ Evelyn nic neříkala a Derek měl o ni větší strach.
„Stiskni mně ruku, jestli mě slyšíš… Evelyn…“ Evelyn lehce stiskla Derekovi ruku.
„Děkuji ti, Dereku.“ Zašeptala.
Derek z ní nespouštěl oči, dával pozor, aby Evelyn neztratila vědomí a aby pravidelně dýchala. Když už byla při vědomí a její dech byl pravidelný, lehl si vedle ní. Lehce ji pohladil po vlasech a zašeptal:
„Prospi se, potřebuješ si odpočinout.“
Derek si lehnul vedle Evelyn a držel ji za ruku. Evelyn spala dlouho. Derekovi se však nedařilo usnout, pořád měl obavy, aby byla Evelyn v pořádku. I on však po několika hodinách usnul.
Druhý den jako první vstal Derek. Když viděl spící Evelyn, díval se na ni, ale nechal ji spát. Věděl, že ona spánek potřebuje. Po pár okamžicích však i ona otevřela oči a zašeptala:
„Dereku, jsi tady?“
„Ano, jsem celou dobu u tebe, neboj, už je dobře.“ Řekl Derek a chytil Evelyn za ruku. Po chvíli za nimi přišla Minerva.
„Dereku, nezapomeň na mé rady, vidím, že už je Evelyn vzhůru, nezapomeň jí pomoct rozhýbat postupně celé tělo, začni od rukou. Pro Evelyn to zpočátku bude namáhavé a bolestivé, ale pomůže jí to.“
„Nezapomněl jsem na tvé rady, Minervo.“ Odpověděl klidně Derek. „Vážím si jich a budu se jimi řídit.“
Evelyn celý rozhovor s napětím poslouchala a věděla proto, co ji čeká. Derek chytil Evelyn za levou ruku a pomalu jí začal hýbat jednotlivými prsty, pokračoval přes zápěstí, v lokti a nakonec celou rukou. Pro Evelyn to nebylo nic příjemného, v její tváři bylo znát, že má co dělat, aby se držela, ale Derek ji utěšoval, že to bude dobré. Poté, co Evelyn rozhýbal všechny klouby, ruku jemně protřel, aby se snáze prokrvila. To samé zopakoval i u druhé ruky. Když byl i s tím hotov, vrhnul se na rozhýbávání dolních končetin. Tam měl práci o něco snazší, na Evelyn však bylo znát vyčerpání. Když už však byla tato procedura u konce, Derek promluvil:
„Je to za námi, odpočiň si, Evelyn.“
Po pár chvílích však čekala Evelyn další zotavovací léčba. Derek ji chytil za ruku a řekl jí:
„Evelyn, stiskni mně ruku, co nejvíc, co jen můžeš a vydrž, dokud tě síly neopustí.“ Evelyn uposlechla a stiskla Derekovi ruku, nejprve jen lehce, ale snažila se ze všech sil stisk co nejvíc zesílit. Takhle vydržela však jenom chvíli.
„Stačí, Evelyn, teď to samé zopakujeme na druhé ruce.“
Derek chytil Evelyn za druhou ruku a celý proces zopakovali. Minerva je celou dobu pozorovala a když viděla, jak se Evelyn daří se ze všeho dostat, řekla:
„Vidíš, Evelyn, uzdravuješ se rychle, brzy budeš v pořádku. Dereku, Evelyn už ležela moc dlouho, pomoz jí se posadit.“
Derek uposlechl slova Minervy a pomohl Evelyn, aby se posadila. Sám ji však podpíral, ona sama bez jeho podpory by dlouho sedět nevydržela. Když už viděl, že ji síly opouštějí, opatrně ji položil.
Když znovu už Evelyn nabrala nové síly, Derek jí pomohl se postavit a pomohl jí i udělat pár kroků.
Večer už byla Evelyn na tom o mnoho lépe, posadit se dokázala už bez Derekovy pomoci.
„Děkuji ti, Dereku, nebýt tebe, nepřežila bych. Nevím, jak se ti odvděčím.“ Řekla mu.
„Evelyn, mně se nemusíš nijak odvděčovat,“ řekl Derek. „Rád jsem ti pomohl. Myslel jsem na tebe celou dobu, cos byla v ústavu. Proto, když jsem dostal ten dopis, hned jsem se za tebou vydal. Jsem rád, že jsem mohl stát po tvém boku, nejraději až do konce života. Rád bych byl tvýma očima.“
„Dereku,“ zašeptala Evelyn. „Moc pro mě znamenáš. Já… nevím, jak ti to mám říct, ale… mám tě moc ráda…“
Derek se ani nezmohl na odpověď. Místo toho se k Evelyn sklonil a políbil ji. Když viděl, jak se jí vrací barva, navrhl, zda by se nechtěla trochu projít po pobřeží.
„Procházka rozhodně prospěje,“ schválila jeho návrh i Minerva.
Evelyn ještě sama nedokázala vstát, musel jí pomoci Derek. Nohy měla ještě slabé, proto se při chůzi o něj musela opřít. Došli až na pobřeží a usadili se vedle sebe do písku. Derek popsal Evelyn západ slunce.
„To musí být krása,“ řekla Evelyn. „To mi bude chybět, když nevidím. A taky nevidím tebe, i to mi bude chybět.“
„Vrátíme se k nám,“ řekl Derek. „Vydáme se na cestu, jakmile toho budeš schopná. Moje matka tě naučí všechno, co potřebuješ umět. Myslím, že ani v ústavu by tě to nenaučili lépe.“
„A co můj otec?“ strachovala se Evelyn. „Bude chtít, abych se vrátila do ústavu, vím to. Jen těžko se vyrovnává se změnami, nepřijme mě, když jsem slepá.“
„Už nebudeš jen jeho,“ řekl Derek. „Pokud budeš chtít, budeš mojí. Matka bude ráda. Už když tě otec dal do ústavu, říkala, že ona by ti předala všechno, co tě měli naučit tam. Dokonce s ním i mluvila, ale on se rozhodl pro ústav. Měl jsem sestru, narodila se, než jsem se vydal za tebou, žila však jen několik hodin. Otec to nesnesl, vzal si život“
„To je smutné, hned dva životy skončily předčasně,“ řekla Evelyn. „Ale tvoje matka…“
„Buď její dcerou, Evelyn,“ požádal ji Derek. „A mojí vyvolenou.“
„Pokud ti udělám radost, ráda budu,“ řekla Evelyn. „Neumím si představit život po boku někoho jiného.“ Opět se políbili.

Evelyn se zcela uzdravila a vzala si Dereka za muže. Její otec se smířil s tím, že ztratila zrak, a ona se jako vzorná dcera o něj starala až do konce jeho života. Derekova matka ji měla ráda jako vlastní dceru.
Dívky v ústavu se již nemusely nikoho ani ničeho bát. Vrchní léčitelkou ústavu se stala mentorka Caroline. Nikdy již nedocházelo k podivným úmrtím dívek. Na Evelyn vzpomínaly všechny mentorky i dívky. Ty, které ji neznaly, se o ní učily v rámci historie. Nikdo nezapomněl, co se dělo, a díky komu žijí nyní v míru.

V kategorii: Kratší společná díla

UbohéNic mocPrůměrnéCelkem dobréVelmi zajímavé (No Ratings Yet)
Loading...
Reklama Google

Dotazy a komentáře