• RS WordPress

    Tento web používa redakční systém WordPress. Tento systém můžete zdarma stáhnout zde.


Reklama Google

Odhalení skryté hrozby – 2. část

A po chvíli oba opět vyrazili. A už stanuli před skálou, kterou bylo nutné přelézt, vybrali si to nejvhodnější místo, kudy se jim poleze nejlépe. Ale co naplat, skála byla převislá, proto to pro oba bylo náročné. Ono už stačilo, že oběma našim hrdinům pálilo polední slunce do tváře, natož pak výstup, který je čekal. Evelyn šla jako první. Derek ji navigoval na vhodné stupy a úchyty, aby pro ni výstup byl co možná nejmíň náročný. Sám lezl za ní, nespouštěl však oči z Evelyn, proto i jeho pohyb vzhůru byl velmi ztížený. Navíc se na Derekovi podepisoval jeho ranní stav, a proto při delším pohybu vzhůru začal pociťovat bolesti svalů a každý pohyb se pro něj stával čím dál víc namáhavějším. Ani pro Evelyn nebyl výstup zrovna příjemný. Na obou se brzy projevila únava. Evelyn začínala v tváři blednout, bylo vidět, jak ji síly opouštějí, naopak na Derekovi bylo vidět vysoké vypětí celého těla, obličej mu lehce zrudnul a po jeho těle stékaly krůpěje potu. A jak tak lezli, oba už byli skoro na vrcholu, od cíle je dělil pouze převis, který museli zdolat. Derek vymýšlel vhodnou strategii, jak by mohli oba tuto poslední náročnou překážku zdolat.
„Chyť se pravou rukou vpravo,“ poradil Evelyn Derek. „Ještě výš, přesně tam. A levou rukou vlevo, ještě více vlevo, trochu výš, ano, teď jsi dobře. Zkus se přitáhnout nahoru, pomůžu ti.“
Cítil, jak se Evelyn třese vynaloženou námahou. Věděl, že ani jeden z nich nemůže dlouho vydržet takovou zátěž. Pustil se tedy jednou rukou a posunul dívku vzhůru. Vlastním tělem ji přitiskl ke skále, popolezl kousek výš, znovu ji posunul rukou vzhůru a to celé zopakoval ještě jednou, dokud Evelyn nestála bezpečně nahoře. Sám se vytáhl s největším vypětím všech sil za ní.
„Dokázali jsme to,“ řekl Derek mezi dvěma vzdechy. Evelyn ho však jen stěží vnímala. Ležela zkroucená na boku a třásla se, celé tělo křečovitě stažené.
„Evelyn!“ lekl se Derek. „Co je s tebou?“
„Je mi… zima,“ zašeptala Evelyn.
Derek na ni sáhl.
„Jsi úplně ledová,“ řekl. „Přitom je horko, to se mi nelíbí.“
Svlékl, co měl na sobě a pevně si ji přitiskl k sobě, aby ji zahřál. Najednou však zjistil, že její stažení ochabuje a dívka přestává dýchat.
„Evelyn, teď to nesmíš vzdát, neboj se, bude to dobré, jsem u tebe.“ Opatrně položil Evelyn a sklonil se nad ní. Jednou rukou jí podpíral hlavu, druhou se jí snažil přivést k životu.
„Nevzdávej to, Evelyn, jsem tu u tebe. No, jen zhluboka dýchej…. To zvládneš. Jen nepřestávej… No, tak, dýchej… Vědma už je kousek od nás.“ Po chvíli se dech Evelyn začal zlepšovat. Když si Derek všiml, že je jí lépe, rozhodl se, že s ní chvíli zůstane, než nabere nové síly, aby mohli společně vyrazit k vědmě. Celou dobu držel Derek Evelyn za ruku, když však viděl, jak je pořád chladná, neváhal a pevně si ji k sobě přitiskl, aby ji zahřál. Když po chvíli už bylo Evelyn lépe, promluvila na Dereka:
„Díky, že jsi tu se mnou, zachránil jsi mi život.“
„Jak se cítíš?“ zeptal se Derek.
„Jsem strašně slabá a vyčerpaná.“
„Neboj, povedu tě, pomůžu ti, máme to už jenom kousek cesty.“ Derek pomohl Evelyn se postavit. Ta se sotva držela na nohou, ale Derek ji podpíral, aby nespadla. Když už Evelyn stála sama a bez Derekovy podpory, oba společně vyrazili. Přičemž Derek tu a tam musel Evelyn podpírat. Za několik okamžiků dorazili k chatrči vědmy Merty.
„Vítám vás, mládenci, co pro vás mohu udělat?“ zeptala se Merta, jakmile oba spatřila přicházet.
„Jdeme z ústavu pro výchovu dívek, dějí se tam hrozné věci, dívky tam umírají, jednu, Evelyn, se mi povedlo zachránit a přivést ji sem.“
„Dobře jsi udělal, žes ji sem přivedl. Evelyn je vyvolená. Jen s její pomocí lze zastavit toho, kdo je za tím vším zlem.“
„A kdo to je? Nějaký démon?“ začal hned vyzvídat Derek.
„Neboj se, všechno, co vím, vám povím, ale nejdříve dej Evelyn tohle.“ Vědma sáhla po lahvičce s podivným jasně oranžovým lektvarem.
„Co to je?“ ptal se Derek.
„Posilují lektvar, podobně, jako měla Evelyn předtím, avšak tenhle je o něco silnější, měl by aspoň částečně vrátit Evelyn sílu. Musíš ji však prve odvést k léčitelce, mé známé. Ta žije na ostrově na východ odtud. Musíš přeplout moře a tam ji najdeš. Ta jediná dokáže Evelyn úplně vyléčit. Svým lektvarem jí jen dodám sílu, aby byla schopna plavbu přežít.“
„Dobrá.“ Řekl Derek a dal Evelyn napít z lahvičky, kterou mu Merta podala. „Napij se, Evelyn.“
Účinek lektvaru se během krátké chvíle projevil. Evelyn se posadila a opřela se o Dereka. Oba se dívali na Mertu, co jim poví.
„Evelyn, ty dobře víš, kdo je za tím, co se děje v ústavu,“ řekla Merta. „Správně jsi ho poznala, díky svému nadání porozumět knize psané starým jazykem. Nikdy ses ho neučila, a přece jsi porozuměla. Máš dar vnitřního oka a ten ti bude sloužit, i když nevládneš zrakem. Vytáhni své záznamy.“
Derek vytáhl záznamy z knihy, které Evelyn ještě v ústavu zapsala. Merta si v nich četla.
„Ano, přesně jsi pochopila knihu Osud. Ten, kdo se skrývá za tváří toho, který chce pomáhat, ve skutečnosti pravý opak chystá. Zle se povede tomu, kdo jeho jméno vysloví, trest stihne každého, kdo se mu postaví. Chápete, co to znamená?“
„Musíme dávat pozor, počínat si pokud možno nenápadně,“ řekl Derek.
„To zcela určitě,“ přisvědčila Merta. „A taky pozor na jeho sluhy, démony. Už o vás má zprávy, je mu jasné, co chystáte. Má znamení mi prozradila, že půjde po vaší stopě. Jeďte na ostrov, vaše loďka je připravena na pobřeží.“
„Děkujeme,“ poděkovali oba přátelé.
„Přeji vám štěstí,“ rozloučila se s nimi Merta.
Naštěstí obydlí vědmy nebylo daleko od pobřeží moře. Za několik málo minut už Evelyn seděla v loďce. Derek se chopil vesel. Vlny šly ovšem opačným směrem, než byl ten jejich. A to ještě netušili, co tahle voda dokáže.
Jak tak Derek vesloval směrem k ostrovu, zdálo se mu, že voda je čím dál hustší a klade větší odpor. Každý další záběr stál Dereka více a více sil. A tu si povšiml, že je Evelyn celá bledá a ztrácí vědomí. Bylo mu jasné, že musí moře překonat co nejdříve, než Evelyn ztratí vědomí zcela. Proto zabíral, co mu síly stačily, každý záběr byl podpořen Derekovým mocným nádechem. Voda čím dál víc houstla, Dereka opouštěly síly, v pažích pociťoval únavu, avšak věděl, že se na ostrov musí dostat. Jen tak mohou zastavit to všechno zlo. Jak tak pluli dál, voda už začínala houstnout do stavu, kdy už byla skoro gelovitá, Derek měl co dělat, aby vůbec byl schopen zabrat. Po celém těle mu stékaly krůpěje potu a v pažích už pociťoval takové vysílení, že ho chvílemi až chytaly křeče. On se však nehodlal vzdát, chtěl Evelyn zachránit za každou cenu a svět také, proto nedbal na to, co se s ním děje a vesloval dál. Když už spatřili v dálce ostrov, Derek si velmi hlasitě oddechl. Avšak sice byl ostrov na dohled, ale ještě k němu nedopluli. Derek sebral své poslední síly, které mu ještě zbývaly. Každý záběr byl již pro něj po náročné cestě velmi vysilující, v obličeji byl celý rudý, tělo zalité potem a ruce již téměř necítil. Avšak stále musel myslet na Evelyn, která během cesty vědomí ztratila. Proto vytrval a z posledních sil se snažil dostat se k ostrovu co nejdříve, aby mohl Evelyn pomoci. Věděl, že teď nemůže přestat, nebo by je voda zanesla zpátky na druhou stranu.
Už moc nechybělo, než oba dopluli k ostrovu. Zbývalo už jen pár záběrů. Dereka už však opouštěly veškeré síly. Už cítil, že i on brzy padne vyčerpáním, nemohl už dál. Avšak jakmile se otočil k bezvládné Evelyn, jako kdyby mu dodávala novou sílu. Sebral proto zbytky svých sil a několikrát mocně zabral. A poté oba dopluli až k ostrovu. Derek těžce vysílený vylezl z loďky. Sotva vylezl, tak upadl na zem na pobřeží a těžce oddechoval.
Po pobřeží právě kráčela obyvatelka ostrova jménem Minerva. Ostatní ostrované ji vyhledávali, kdykoliv potřebovali její schopnosti výkladu snů, tajných znamení či její schopnosti léčitelské. Tato žena nyní kráčela po pobřeží, když v dálce před sebou zahlédla loďku a vedle ní ležící postavu. Zrychlila krok a zanedlouho stanula přímo na místě. Když se pozorně rozhlédla okolo sebe, uviděla, že v loďce leží ještě jedna osoba.
„Tak se stalo, jak Merta řekla,“ prohlásila Minerva. „Ty musíš být Derek.“ Obrátila se k mladíkovi, který ležel úplně vyčerpaný na vlhkém písku.
Derek přikývl a pomalu se posadil. Minerva mu podala lahvičku s lektvarem, aby se rychleji zotavil po namáhavé plavbě a promasírovala mu ztuhlé svalstvo.
„Děkuji,“ špitl Derek. „Nejste Minerva, léčitelka? Merta nám o vás říkala, vy jediná prý dokážete zachránit Evelyn.“
„To je ta dívka v loďce, předpokládám, postarám se o ni, ty odpočívej,“ řekla Minerva. „Vím o ní, je pro nás důležitá, musíme ji zachránit.“
Derek už vstal a vynesl Evelyn z loďky na pobřeží. Minerva ji prohlédla. Vyděsilo ji, jak je dívka slabá a bledá. Chvíli držela Evelyniny ruce ve svých a vypadala jako v transu.
„Vím, co jí je,“ řekla. „Poznala, kdo je za tím, co se děje v ústavu, to už víš. A ten, který se tváří jako léčitel, proti ní použil kouzlo, jež ji mělo oslabit a pomalu zabít. Ještě má šanci, odneseme ji do mého jeskynního obydlí, tam provedu rituál. Pak bude v pořádku.“
„Evelyn přestala vidět, když ji udeřili do hlavy jeho lidé,“ řekl Derek. „Dokážete jí vrátit zrak?“
„Pokud se udeřila do hlavy, pak lituji, ale zrak jí vrátit nedovedu,“ řekla Minerva.
V jeskyni položil Derek Evelyn na zem. Minerva zahájila rituál. Zpívala svým hlubokým hlasem píseň ve starém jazyce a pohybovala rukama.
Evelyn se zkroutila v křečích. Zmítala se tak prudce, že ji Derek musel pevně držet, aby se znovu neudeřila do hlavy. Ve tváři byla bledá a tekly jí slzy.
Derek dobře věděl, jak moc je důležité, aby se Evelyn hýbala co nejméně. Jeskyně byla malá a hrozilo, že by se mohla Evelyn znovu udeřit o stěnu. Derek proto dívku držel, co mu jen síly stačily. Minerva dál zpívala píseň ve starém jazyce a čím dál víc přidávala na intenzitě svého hlubokého hlasu. Evelyn sebou zmítala v křečích. Derek měl co dělat, aby se mu nevysmekla z rukou. Zdálo se, že rituál nebere konce, když už sebou Evelyn tolik nezmítala.
Minerva na chvíli přestala zpívat a jen stála. Po pár okamžicích však opět spustila. Evelyn sebou škubla bolestí. Tak tak, že ji Derek neupustil.
Jakmile byl rituál u konce, Evelyn ležela bez hnutí na zemi. Derek jí otřel tvář od slz a chytil ji za ruku.
„Je to za námi.“ Řekla Minerva. „Rituál je u konce. Nyní musí chvíli Evelyn odpočívat.“ Dodala.
„A bude opět taková jako dřív?“
„Jistě, za pár hodin bude opět plná síly. Zůstaň u ní a dávej na ni pozor.“
Derek držel Evelyn za ruku a ležel vedle ní. Celou dobu dívku pozoroval.
„Cítím se o mnoho silnější.“ Promluvila po chvíli Evelyn. Derek jí pomohl se posadit a sám seděl vedle ní.
„Jsem rád, že je ti líp.“
Když si Minerva všimla, že už je Evelyn vzhůru, vzala překrásný lesklý meč, který ležel opřený o jednu ze stěn jeskyně. Tento meč podala Derekovi.
„Toto je kouzelný meč, jen s jeho pomocí je Evelyn schopna zabít toho, kdo je za vším tím zlem. Opatrujte jej, nesmí se dostat do cizích rukou. Je jen jediný a v rukou neoprávněné osoby by mohl způsobit světu zkázu. Avšak vy máte před sebou velmi důležitý úkol. Víte, kdo je vaším nepřítelem. Musíte jej najít a jen Evelyn jej může zabít. Musí jej tímto mečem bodnout přímo do srdce, jiná zranění se mu ihned zahojí. Váš nepřítel ovládá starodávnou černou magii, proto buďte velmi opatrní. Sám je chráněn kouzlem nezranitelnosti. Ovšem díky síle meče a schopnostem Evelyn lze toto kouzlo prorazit. Odpočiňte si, zítra se vydejte na cestu.“
Derek i Evelyn brzy usnuli. Když je druhý den ráno probudil hlas Minervy:
„Už je ráno, můžete se vydat na cestu.“
Derek se vzbudil jako první, Evelyn hluboce spala. Na Minervinu radu ji nebudil, protože věděl, že musí nabrat co nejvíce síly na to, co ji čeká. Probudila se odpočatá asi hodinu po Derekovi. Rozloučili se s léčitelkou a vyrazili na cestu.
Přeji vám mnoho štěstí, přátelé,“ popřála jim Minerva. „A nezapomeňte, pokud se vám stane cokoliv, jsem tu pro vás. Ráda vás zase uvidím.“

V kategorii: Kratší společná díla

UbohéNic mocPrůměrnéCelkem dobréVelmi zajímavé (No Ratings Yet)
Loading...
Reklama Google

Dotazy a komentáře