• RS WordPress

    Tento web používa redakční systém WordPress. Tento systém můžete zdarma stáhnout zde.


Reklama Google

Dlouhá cesta za snem – 3. část

Uplynul měsíc. Během něho si David podal přihlášky na několik lékařských fakult po celé České republice. Doktorka Krásková, říkejme jí nyní Lucie, mu pomáhala s přípravou na zkoušky. Chodil za ní na pravidelná sezení a scházeli se každý den, když měli oba po práci. Lucie v nemocnici, David jako administrativní pracovník na pražské lékařské fakultě, kam se chtěl dostat i jako student medicíny. Společně s Lucií řešili stovky příkladů z chemie a fyziky a otázek z biologie.
„Jde ti to líp než mně, a to jsem chodila na gymnázium,“ pochválila Davida Lucie. „Myslím, že ty se dostaneš.“
„Díky, že mně pomáháš, Lucko,“ řekl David.
„Není zač,“ řekla Lucie. „Když někoho mám ráda, tak pro něj udělám, co můžu.“
„Snad ti to jednou splatím,“ řekl David.
„O to se nestarej, lásko, nikdy to po tobě zpátky chtít nebudu,“ řekla Lucie. „Mám z tebe radost, že děláš pokroky, takových pacientů kdyby bylo víc, ale od člověka s bipolární poruchou nebo schízou to vážně chtít nemůžu. Ty jsi psychicky v pořádku, prostě ses zhroutil pod tlakem okolností a chytl zkrat, to se stát může. Věř tomu, že kdybys nebyl v pořádku, tak ti budu rozmlouvat studium medicíny. Ale ty se dostaneš na medicínu a budeš dobrej doktor.“
Na to David neměl slov. Místo toho si Lucii přitáhl k sobě a něžně ji políbil.

Za pár měsíců měl David všechny přijímací testy a čekalo ho ještě několik pohovorů.
„Tak už něco víš, kam ses dostal?“ chtěla vědět Lucie.
„Něco už jo,“ odpověděl David.
„Tak povídej a nenapínej mě.“
„V první řadě bych ti chtěl strašně podělkovat za to, jak jsi mě připravila na přijímačky. Bez tebe bych takového úspěchu nedosáhl. Zatím vím, že můžu jít studovat do Brna. Tam mě přijali, sice jsem teda měl výsledky spíš v té horší polovině těch, co se dostali, ale i to je úspěch. Ovšem nechce se mně přijmout fakt, že bych tě musel opustit. Studium zabere spousty času, jak jsem pochopil už jen díky naší společné přípravě a představa, že bych se od tebe odloučil…“
„Neboj, počkáme ještě na to, jak to dopadne tady v Praze, a v opačném případě bych šla s tebou, to víš, určitě i v Brně bych se chytla. O lékaře je velký zájem. Však víš, je nás potřeba všude.“

Po dvou týdnech už měl za sebou David všechny přijímací pohovory a už i věděl výsledky ze všech fakult, na které se hlásil. Odpoledne se proto sešel s Lucií v jejich oblíbené kavárně, kde trávili spolu občas volné chvíle nad šálkem kávy a občas i nějakým tím malým zákuskem. Byla to malá a útulná kavárnička.
„Tak povídej, jak to s tebou vypadá?“ chtěla hned vědět Lucie.
„Už mám výsledky ze všech fakult a vím, kam jsem byl přijat a kam ne.“
„Oni tě přijali jen na některé?“
„Ano, nedostal jsem se na plzeňskou a pak taky do Hradce Králové. Můžu si vybrat studium tady v Praze, v Brně, o tom už víš a pak v Olomouci.“
„Tak vidíš, myslím si, že pro tebe bude volba jasná.“
„Máš pravdu, rozhodnul jsem se pro Prahu. Chci zůstat s tebou. Moc mi na tobě záleží a vážím si tě. Nebýt tebe, takového úspěchu bych v životě nedosáhl. Dostat se na tři z pěti fakult. Tudíž víc než padesátiprocentní úspěšnost. To mi přijde slušně odvedená práce. Fakt jsi mě připravila, jak nejlíp jsi jen mohla.“
„Tak to ráda slyším. Já tě na přijímačky připravovala ráda. To víš, na tobě mi záleží jako na nikom jiným na světě.“
Zbytek odpoledne strávili David s Lucií zprvu v kavárně a poté se procházeli po okolí a v nedalekém parku. Oba byli rádi z jejich úspěchu. Davidovi se začal plnit jeho sen, bude z něj doktor a Lucie sdílela jeho radost s ním, protože jí na něm nevýslovně záleželo.

Léto Davidovi a Lucii uteklo jako voda. Společně trávili překrásné dva týdny dovolené u moře, kde si oba báječně odpočali a nabrali nové síly. Po návratu z dovolené už zbýval jen měsíc a půl než Davidovi začal první školní rok na medicíně. Už se nemohl dočkat, až poprvé vstoupí do dveří pražské fakulty coby řádný student. Ale i toto období Davidovi a Lucii rychle uteklo. Během této doby se oba snažili najít si nějaký byt, ve kterém by byli spolu. Prvně přemýšleli, že by oba bydleli u Lucie, avšak ta bydlela v bytě svých rodičů a ti o Davidovi či jakémkoliv jiném spolubydlícím nechtěli ani slyšet. Davidův byt také nevyhovoval jejich představám, neboť byl určen spíš pro jednoho obyvatele. Nakonec však zatím v tomto štěstí neměli. Nenacházeli pro ně přijatelnou nabídku, a proto toto odložili.

A přišel čas, když David poprvé šel coby student na lékařskou fakultu. Prví den pro něj byl takovým seznamovacím se s ostatními studenty a prostředím. Brzy se však se vším seznámil, výsledky měl obstojné, i Lucie byla z jeho studijních úspěchů nadšená. A jak šel čas, tak David měl za sebou úspěšně první rok studia.
„Vidíš, první rok máš za sebou.“ Řekla mu Lucie, když se s Davidem sešli po poslední ze zkoušek, co musel David v daném roce ještě absolvovat.
„Jsem rád, že mi to takhle jde. Jsem jeden z nejlepších studentů v ročníku. Teď jen přemýšlím, jakou si vyberu specializaci.“
„Na to máš ještě čas, to si pořádně rozmysli. Je spousta možností, čemu se můžeš věnovat, Ale jistě si vybereš dobře a bude z tebe dobrý doktor. Když sleduju tvé výsledky, jak si vedeš, tak určitě si povedeš dobře.“
„Děkuju ti za podporu, Lucko. Bez tebe bych se tak daleko nedostal. Vážím si tě. Určitě, až vystuduju, budu chtít pracovat ve stejné nemocnici jako ty.“
„To by bylo super, určitě se to povede, máš před sebou ovšem ještě náročných pět let, ale ty to zvládneš, tobě věřím. Ty jsi odhodlaný jít si za svým cílem a to je při studiu jakéhokoliv oboru to nejdůležitější. Když je odhodlání studovat, tak jde všechno líp.“ Dodala Lucie.

Následovalo dlouhých pět let, které David věnoval studiu. Lucie mu při důležitých zkouškách pomáhala s přípravou a i ona sama si některé znalosti osvěžila. V průběhu této doby se oběma povedlo najít si společné bydlení. To byl takový dárek pro Davida na závěr třetího ročníku. V průběhu studia si také David vybral specializaci. Nakonec se rozhodl, že se stane chirurgem.

Po studiu se u Lucie v nemocnici zrovna uvolnilo volné místo na chirurgii, a proto David neváhal ani chvíli a o místo se ucházel. S přijetím neměl žádné problémy. Navíc, když se za něj přimlouvala Lucie, která byla v nemocnici uznávaná lékařka.
„Tak vidíš, můj milý. Zvládl jsi to a splnil se ti tvůj sen.“
„Máš pravdu, léčit lidi, to byl můj sen vždycky. A s tebou jsem si mohl dovolit jej splnit.“

V kategorii: Kratší společná díla

UbohéNic mocPrůměrnéCelkem dobréVelmi zajímavé (No Ratings Yet)
Loading...
Reklama Google

Dotazy a komentáře